Thajsko – 12. den

Idylická dovolená nemůže být každý den. A dnešek byl právě ten den, kde se to otočilo.

Ráno mě vzbudila naše spolucestovatelka, jestli půjdu s ní šnorchlovat k útesu se žraloky, přestože jsem den před tím říkal, že nepůjdu. Když už jsem byl vzhůru, tak jsem souhlasil. Ve vodě jsem viděl jen jednoho metrového žraloka, což mi přišlo málo, když jsem kvůli tomu vstával, tak jsem zůstal ve vodě déle a spálil si záda.

Cesta z pláže na hotel v pravé poledne byla zničující. Pak jsme se přesunuli lodí na Railay, ale ukázalo se, že tento poloostrov nemá ani přístav, takže loď musela zakotvit v moři a nás a naše batohy převezli na pobřeží místní ve svých lodičkách. A protože zde není ani molo pro lodičky místních, tak jsme museli nakonec všichni naskákat z lodiček do moře a se všemi batohy dojít na pevninu. To jsme ocenili zvláště my v kalhotách a pevných botách.

Na pláži naše spolucestovatelka rozhodla, že budeme bydlet v bungalovech, zastavila se na sluníčku, vytáhla průvodce Lonely Planet a začala hledat ten nejlevnější bungalov. Po půl hodině listování už měla jasno, kam se vydat. Když jsme našli nejlevnější bungalov, projevila se bohužel česká povaha mých spolucestovatelů. Bydlíme v dřevěné chatce s výhledem na smetiště bez splachovacího záchodu, bez teplé vody, bez klimatizace. V jediné elektrické zásuvce je ventilátor. Postele tvoří dvě matrace na zemi. Po příchodu jsem z chatky vyprovodil tři brouky a jednoho gekona. Ze všech zdí se ozývá zlověstné chroupání dřevomorek. Slovo „internet“ personál nezná.

Mí spolucestovatelé jsou nadšení z toho, jak levné ubytování našli a jaké dobrodružství takový pobyt skýtá.

[Spustit přehrávání]