Thajsko – 16. den

Pořád si říkám, jestli je lepší poznávat Thajsko na vlastní pěst nebo přes nějaký poznávací zájezd s cestovkou. Obojí má své pro a proti. Když člověk cestuje sám, má mnohem větší svobodu, může si zůstat kde chce a jak dlouho chce. S cestovkou je program pevně daný na každý den a je zle, když se někdo někde zdrží. A cestovka samozřejmě musí mít nějaký zisk. Na druhou stranu je tu i dost argumentů pro cestovku:

• Doprava – každý den jsme tu neustále řešili, jakým způsobem se kam dostaneme a hledali nejlevnější způsob. Cestovka tohle řeší za vás a navíc ušetříte díky větší skupině. V průměru jsme mohli denně strávit 30 minut jen hledáním dopravy.
• Ubytování – najít hotel, který není moc drahý, je dostatečně kvalitní a má dobré umístění, není žádná legrace. Zvláště když jedete ve skupině, kde má každý jiné představy. S cestovkou tohle neřešíte.
• Jídlo – obvykle s cestovkou nemusíte řešit, kde se najíst, abyste zbytečně neutráceli a přitom neriskovali otravu z jídla.
• Zajímavosti – vymyslet na každý den, jaké zajímavosti člověk navštíví a v jakém pořadí, aby optimalizoval trasu, není vůbec jednoduché. Než se člověk rozhodne, jestli navštíví místo A nebo B, naplánuje trasu a dopraví se tam, tak s cestovkou uvidí A i B a nemusí nic řešit.

Jinými slovy cestovka pomůže ušetřit klientům velké množství času, takže věřím, že za dvoutýdenní zájezd toho člověk v Thajsku uvidí víc než já za 3 týdny. Možná je nakonec optimální před jízdou do země, jako je Thajsko, „vykrást“ detailní itinerář nějakého zájezdu a podle vlastní vůle se na místě rozhodnout, jak moc se jej člověk bude držet.

Dnes byla na programu návštěva největšího akvária ve východní Asii – Siam Ocean World a pak procházka po Khao San Road – bulváru se stovkami krámků a tisíci turistů. Objevil jsem zde i dva stánky, kde vyráběli doklady, průkazy a diplomy. U jednoho stánku se dokonce chlubili i občankou z České republiky – ta stála 1.200 BHT (800 Kč), dodání do 24 hodin, tedy výrazně rychleji než to dokážou české úřady.

Nakupování zde funguje tak, že vám na kalkulačce ukážou cenu a hned vám ji podají, abyste na ni vyťukali svou představu o ceně. Takto to jde, dokud nenajdete kompromis přijatelný pro oba. Smlouvat se musí. Člověk má pak vždycky dojem, že usmlouval tolik, že prodávající nebude mít co jíst, ale nikdy to tak není.

[Spustit přehrávání]