Svědectví z ukrajinsko-ruského konfliktu II.
Zveřejnil 17. 10. 2014 SpolečnostV tomto článku, který navazuje na článek Svědectví z ukrajinsko-ruského konfliktu I., najdete další komentáře k situaci na Ukrajině, které by vám neměly uniknout.
Během bojů na Ukrajině padla skoro celá rota ruské 76. výsadkové divize:
Na Ukrajině padla rota našich výsadkářů, o okolnostech se mlží, tvrdí ruský novinář
Uvedly to v úterý noviny Pskovská gubernie. Článek připravil ruský novinář Lev Šlosberg, který informoval o úmrtí ruských výsadkářů na Ukrajině jako první.
V článku Šlosberg zveřejnil přepisy rozhovorů příslušníků 76. divize. O jejich pravosti podle něj není pochyb.
Z rozhovorů plyne, že rota byla 16. srpna poslána na Ukrajinu. O čtyři dny později výsadkáři na ukrajinském území zničili kontrolní stanoviště ukrajinských sil a skupiny obrněných vozidel. Ve vesnici Heorhijivka se ale stali terčem soustředěné dělostřelecké palby.
Vypovídající vojáci rovněž uvedli, že celkem ale mohlo padnout až 140 výsadkářů, protože nasazeny byly nejen regulérní jednotky, ale i speciální jednotky.
Šlosberg dodává: „Naši výsadkáři byli vysláni páchat zločiny na území cizího státu. A víte, co jim píšou do úmrtních listů ohledně příčiny smrti? Exploze plynu v bytě, infarkt, mrtvice. Tam, kde by mělo být místo úmrtí, je jen pomlčka.“
Šlosberg už dříve řekl, že rodinám pozůstalých vyhrožují, aby mlčely, jinak přijdou o hmotné zabezpečení. Nyní uvádí i případ matky, která popírá, že by její syn ležel v nemocnici po amputaci s tím, že je živ a zdráv a vše si vymyslely novinářské hyeny.
To jsou velmi vážná obvinění. Jak tento ruský novinář dopadl?
Ruský opoziční politik a novinář Lev Šlosberg, který se v Pskovsku zajímal o pohřby místních výsadkářů zabitých zřejmě na Ukrajině, byl v noci na sobotu brutálně zmlácen. Skončil v nemocnici s otřesem mozku, přeraženým nosem a částečnou ztrátou paměti:
Zbili ruského politika, který se zajímal o osud výsadkářů zabitých na Ukrajině
Stejně dopadli reportéři BBC, kteří natáčeli reportáž o ruských vojácích, údajně padlých u hranic s Ukrajinou:
Neznámí pachatelé přepadli v Astrachani na jihu Ruska televizní štáb britské stanice BBC, který zde natáčel reportáž o ruských vojácích, údajně padlých u hranic s Ukrajinou:
V Rusku napadli štáb BBC a smazali všechno, co natočil
„Jak jsme jen vyšli z kavárny, přepadli nás nejméně tři agresivně naladění muži,“ vylíčil moskevský zpravodaj BBC Steve Rosenberg. Útočníci zbili kameramana, vzali mu kameru, rozbili ji a ujeli. Zatímco novináři čtyři hodiny vypovídali na policii, kdosi se vloupal do jejich automobilu a vymazal videozáznamy z paměťových karet a celý disk hlavního počítače.
Podle britské stanice byl útok součástí koordinované snahy zabránit akreditovaným novinářům informovat o legitimním tématu.
Zničení záznamových zařízení ze strany ozbrojenců se v březnu na Krymu nevyhnul ani zpravodaj ČT Miroslav Karas.
Aktivistky před několika dny zveřejnily seznam ruských vojáků zabitých na Ukrajině:
Toto může Putinovi zlomit vaz, uvedla v ČT někdejší česká zástupkyně v Kyjevě
O ruské nevládní organizaci „Matky vojáků Petrohradu“ bylo v poslední době hodně slyšet zejména v souvislosti s boji na východě Ukrajiny.
Aktivistky před několika dny zveřejnily seznam ruských vojáků zabitých na Ukrajině, čímž na sebe strhly pozornost nejenom zahraničních novinářů, ale i ruských úřadů. Ty je, podle litery represivního zákona z roku 2012, téměř okamžitě zařadily na seznam „cizích agentů“.
Bývalá šéfka Českého centra v Kyjevě Dagmar Ostřanská uvádí, že tato nevládní organizace působí na celém území Ruska téměř pětadvacet let, přičemž sdružuje takřka tři sta místních organizací. V rámci ruské společnosti tak má prý její slovo velkou váhu, o čemž prý svědčí i to, že mnozí označují „Ruské matky“ za nejhorší noční můru Vladimira Putina. Jeho administrativa se aktivistky snažila zdiskreditovat zařazením na seznam „cizích agentů“, což „Ruským matkám“ podle bývalé šéfky Českého centra v Kyjevě sice může způsobit finanční potíže, položit by je to ale nemělo.
„Myslím si, že největším nepřítelem Vladimira Putina je ruská společnost. Pokud se otevřou informační kanály a občané budou objektivně informováni, mohou toto zastavit. Mohou Putinovi zlomit vaz,“ uvedla Ostřanská v odpovědi na otázku ohledně možnosti ukončení rusko-ukrajinského konfliktu.
Členka organizace Human Rights v Charkově Hyla Coynashová se věnuje snaze Ruska utajit přičínu úmrtí ruských vojáků, kteří se patrně zapojili do bojů na Ukrajině. Je rovněž přesvědčena, že příbuzní vojáků jsou zastrašováni ruskými úřady:
Ruští vojáci bojují po boku separatistů, přiznal premiér samozvané Doněcké lidové republiky Aleksandr Zacharčenko:
Máme podporu tisíců ruských vojáků, přiznali separatisté
„Nikdy jsme před nikým neskrývali, že je mezi námi mnoho Rusů, bez jejichž pomoci bychom dnes jen obtížně a těžko bojovali,“ řekl Zacharčenko. Přiznal, že jsou mezi nimi i vojáci: „Mezi dobrovolníky, kteří přišli z Ruska, je mnoho bývalých vojenských kádrů. Bojují s námi, chápou, že je to jejich závazek.“
Zacharčenko ale také připustil, že na straně separatistů bojují i příslušníci ruských ozbrojených sil: „Kromě toho k nám přichází hodně vojáků z Ruska, kteří dávají přednost tomu, strávit své volno ne na mořských plážích, ale v jedné řadě se svými bratry, kteří bojují za svobodu Donbasu.“
Podle Zacharčenka za celou dobu bojů působilo na východě Ukrajiny mezi třemi až čtyřmi tisíci ruských vojáků: „Mnozí z nich se už vrátili domů. Ještě více jich ale zůstalo tady. Naneštěstí jsou i mrtví.“
Zde dodávám, že voják se nemůže sám rozhodnout jít o svém volnu bojovat bez souhlasu svého velitele. V praxi to v Rusku vypadá takto:
Vojáky z různých oblastí Ruska údajně nutí podepisovat kontrakty, na jejichž základě je vysílají bojovat do Luhansku. Jeden voják sloužící v Gulkovu v Rostovské oblasti napsal podle Melnikovové své matce, jak ho verbovali. Plukovník jim sdělil, aby podepsali kontrakt: „Pošleme vás do Luhansku. Když nepodepíšete, podepíšu to za vás.“
Další zajímavé komentáře k situaci na Ukrajině:
Ukrajina prý zničila většinu bojových vozidel z Ruska
Přes hraniční přechod Izvaryne, nad nímž mají kontrolu vzbouřenci, podle britských novinářů pronikla na ukrajinské území kolona 23 ruských bojových vozidel, cisteren s palivem a doprovodných automobilů. Konvoj údajně čekal na ruské straně hranic a po setmění hranice překročil.
Informaci médií už potvrdil i generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen. „Uplynulou noc jsme zaznamenali ruský vpád, překročení ukrajinské hranice,“ prohlásil Rasmussen v Kodani.
Britské ministerstvo zahraničí si už kvůli případu předvolalo ruského velvyslance v Londýně. Německá kancléřka Angela Merkelová v telefonickém rozhovoru vyzvala ruského prezidenta Vladimira Putina k „zastavení proudu vojenského materiálu, vojenských poradců a ozbrojenců, kteří přecházejí hranici s Ukrajinou“.
Podle litevského ministra zahraničí se v noci přes hranici dostalo na Ukrajinu až 70 kusů ruské bojové techniky. „Situace na Ukrajině nás velmi znepokojuje. Mnoho se hovoří o takzvaném humanitárním konvoji, ale zároveň pokračuje eskalace a objevují se zprávy, že během noci se 70 kusů bojové techniky přesunulo přes hranice,“
Zpravodaj ČT Miroslav Karas v této souvislosti připomněl, že během obsazení Krymu prezident Vladimir Putin rovněž dlouho tvrdil, že žádní ruští vojáci na poloostrově nejsou, přičemž po několika týdnech jim dal státní vyznamenání a řády. „Svět už zapomíná a nemluví o tom, jak invaze začínala a jak k ní došlo. Krym už přestal plnit stránky novin,“ konstatoval Karas.
Francois Hollande, francouzský prezident:
„V první řadě vyzývám Rusko, aby respektovalo teritoriální integritu Ukrajiny. Apeluji také na oba prezidenty, aby vyvinuli veškeré úsilí nezbytné k zamezení další eskalace konfliktu a k obnovení dialogu.“
Carl Bildt, švédský ministr zahraničí:
„Ti, kdo stupňují krizi, jsou Rusové. Máme konkrétní fotodokumentaci, která dokazuje, že ruské ozbrojené vozy přejíždějí na Ukrajinu.“
Catherine Ashtonová, šéfka diplomacie EU:
„Musím vyzvat Rusko, aby ve spolupráci s mezinárodním společenstvím přivedlo tuto krizi ke konci. Aby zabezpečilo celistvost Ukrajiny a budoucnost Ukrajinců v jejich zemi.“
Rusko vede „nejpozoruhodnější informační bleskovou válku, jaké jsme kdy v historii informačních válek byli svědky“ prohlásil americký generál Philip Breedlove:
O zneužívání informací jako o válečné zbrani
Dnešní Rusko nešíří pouze drobné dezinformace, podvody, lže a neprovádí jen sabotáže v kybernetickém prostoru, které jsou obyčejně spojovány s informační válkou. Rusko si dnes vymýšlí realitu, vytváří masové halucinace a pak je proměňuje v politickou akci, píše v týdeníku The Atlantic Peter Pomerancev.
Vezměme si například výraz Novorusko, jímž Vladimír Putin pojmenoval kus jihovýchodní Ukrajiny, kterou možná bude nebo nebude chtít anektovat. Ten termín byl vytažen z carské historie, kdy byl jménem pro úplně jiný geografický prostor. Nikdo na jihovýchodní Ukrajině se nepovažoval do doby před několika měsíci za obyvatele Novoruska.
„Pokud předchozí autoritářské režimy byly ze tří čtvrtin založeny na násilí a jen jednou čtvrtinou na propagandě,“ argumentuje Igor Jakovenko, profesor žurnalismu na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů, „tento režim je téměř úplně založen na propagandě a jen na malém množství násilí. Putinovi stačí zatknout jen několik málo lidí – a pak znásobit to, co říká, prostřednictvím své naprosté vlády nad televizí.“
V dnešním Rusku je představa pravdy irelevantní. Při vysílání ruského „zpravodajství“ jsou hranice mezi fakty a fikcí naprosto zamlžené. V publicistických pořadech ruské televize vystupují herci jako uprchlíci z východní Ukrajiny, pláčí před kamerami o vymyšlených hrozbách od vymyšlených fašistických gangů. V jednom ruském zpravodajském pořadu vyprávěla jedna žena, jak ukrajinští nacionalisté v městě Slavjansku na východní Ukrajině ukřižovali dítě. Když byl konfrontován Alexej Volin, náměstek ruského ministra komunikací, s tím, že tato reportáž byla naprosto vymyšlená, vůbec mu to nebylo trapné a namísto toho odpověděl, že jde přece jedině o sledovanost. „Veřejnosti se líbí, jak naše hlavní televize prezentují materiál, jí se líbí tón našich pořadů,“ řekl. „Share diváků zpravodajských pořadů v ruské televizi se za poslední dva měsíce zdvojnásobil.“ Kreml vypráví své příběhy dobře, zvládl směsici autoritářství a zábavní kultury. Myšlenka novinářské práce, v tom smyslu, že by byla prezentována „fakta“, nebo „pravda“, byla zlikvidována.
V loňské přednášce před studenty žurnalistiky na moskevské státní univerzitě Volin argumentoval, že studenti musejí zapomenout na to, že by se měli snažit svou prací učinit svět lepším místem k životu. „Musíme to studentům říci jasně: Budou pracovat pro Toho Muže, a Ten Muž jim řekne, co mají psát a co nemají psát a jak se to má napsat,“ vysvětlil. „A Ten Muž má právo to dělat, protože je platí.“
Propagandistický aparát ruského prezidenta Vladimira Putina používá zdánlivě seriózní politicko-expertní platformy na internetu, ze kterých citují západní média:
Ruská informační válka a bezradnost Západu
Po vypuknutí ukrajinské krize se na internetových diskusních fórech západních médií, jako je britský deník The Guardian, americký týdeník Forbes, jeho německý protějšek Der Spiegel či švýcarský list Neue Zürcher Zeitung, začalo objevovat mnoho komentářů, jež byly k opozičnímu hnutí značně kritické – například že události na náměstí Majdan jsou dílem americké tajné služby CIA či že v Kyjevě vládnou fašisté.
V roce 2012 zveřejnily ruské opoziční noviny Novaja gazeta reportáž o manipulaci s internetovými diskusemi v Rusku. Členka redakce se nechala zaměstnat u firmy se sídlem v Olginu u Petrohradu, v níž odborníci na veřejné mínění píší příspěvky do blogů na ruskojazyčných webových stránkách, které diskreditují kritiky Kremlu, a následně je posílají na internetová diskusní fóra, sociální sítě nebo Twitter, čímž ovlivňují nejdiskutovanější témata.
Součástí ruských dokumentů jsou i návody, jak umisťovat komentáře na americké zpravodajské servery, jako je Politico, Huffington Post nebo Fox News, jsou-li příspěvky okamžitě zveřejňovány, nějak filtrované a míra tolerance ke sprostým nadávkám. Několik set blogerů vytvářejících tyto příspěvky jsou údajně studenti, kteří si chtějí přivydělat.
Tito placení ruští blogeři dostávají instrukce, jaká témata a pojmy mají používat. Každý komentář musí obsahovat klíčová slova v názvu i v samotném komentáři a mít co nejvíce propojení na další blogy nebo YouTube. Každý bloger musí denně zveřejnit 50 komentářů na zpravodajských serverech, mít 50 vstupů na Twitteru a být aktivní na šesti facebookových profilech. Pokud příspěvek nesplňuje zadaná kritéria, není honorován.
Zveřejněné dokumenty obsahují zprávy o činnosti určené údajně pro Vjačeslava Volodina, který má v Putinově prezidentské administrativě na starosti internet. Ten byl povolán do Kremlu na vrcholu protestů proti nesrovnalostem v parlamentních volbách v roce 2011 a je tvůrcem nové internetové strategie – místo cílené manipulace Kreml systematicky ovlivňuje veřejné mínění. Tato strategie byla v Rusku natolik úspěšná, že ji Moskva začala používat i na Západě.
S tímto závěrem se shoduje analýza The Anatomy of Russian Information Warfare (Anatomie ruské informační války) Jolanty Darczewské z varšavského think tanku Centrum pro studium Východu (Ośrodek Studiów Wschodnich), v níž rozebírá ruskou propagandistickou ofenzivu při anexi Krymu, která významně přispěla k jejímu úspěchu. Podle Darczewské Rusové svou novou strategii začali vytvářet v roce 2000 společně se změnami v organizaci armády. Tehdy se znovu dostal do popředí Stalinův program psychologického a propagandistického vedení války, který v devadesátých letech 20. století upadl v zapomnění.
Tato strategie se liší od tradiční propagandy a soustřeďuje se především na ovlivňování společnosti, kontrolu veřejného mínění, zkreslování faktů, šíření vymyšlených a zmanipulovaných informací, lobbování či vydírání. Jarno Limnell, šéf kyberbezpečnostního oddělení softwarové firmy McAfee, řekl v rozhovoru pro německý deník Die Welt, že informační válka na internetu a sociálních sítích se stala pro Rusko součástí vojenské doktríny.
S výzvou demokratickým politickým stranám a politicky zaměřeným spolkům a občanským sdružením, aby přesvědčily českou veřejnost o hrozícím nebezpečí ze strany Ruska, vystoupil výbor Klubu na obranu demokracie (KOD):
Podle KOD se Rusko snaží revidovat výsledky studené války, dokládá to i současný vývoj na východní Ukrajině. Snaha Ruska o revizi výsledků studené války se má týkat oblastí, které Ruská federace považuje za své blízké zahraničí. Tam prý patří i Česká republika. Tato situace podle KOD proto znamená pro ČR vážné ohrožení.
Dokonce už i ruský tisk začíná psát i ruské invazi na Ukrajině:
„Jsme ve válce?“ ptá se opatrně ruský tisk
80 největších lží ruských médií o Ukrajině – anglicky:
Russia’s top lies about Ukraine: Part 1, Part 2, Part 3, Part 4
10 největších lží Vladimíra Putina o Ukrajině – anglicky:
Opinion: President Putin’s Fiction. 10 False Claims About Ukraine
Nakonec doporučuji komentář Martina Fendrycha z Aktuálně.cz:
Z Rusů už jsou zase Rusáci. Moskva buduje Velký Putinostán
Komentář válečné zpravodajky Petry Procházkové:
Petra Procházková vystoupila v ČT a vysvětlila situaci na Ukrajině
A rozhovor s bývalým europoslancem Dr. Liborem Roučkem:
Vychovávaná nenávist ke všemu západnímu