Pořád si říkám, jestli je lepší poznávat Thajsko na vlastní pěst nebo přes nějaký poznávací zájezd s cestovkou. Obojí má své pro a proti. Když člověk cestuje sám, má mnohem větší svobodu, může si zůstat kde chce a jak dlouho chce. S cestovkou je program pevně daný na každý den a je zle, když se někdo někde zdrží. A cestovka samozřejmě musí mít nějaký zisk. Na druhou stranu je tu i dost argumentů pro cestovku:

• Doprava – každý den jsme tu neustále řešili, jakým způsobem se kam dostaneme a hledali nejlevnější způsob. Cestovka tohle řeší za vás a navíc ušetříte díky větší skupině. V průměru jsme mohli denně strávit 30 minut jen hledáním dopravy.
• Ubytování – najít hotel, který není moc drahý, je dostatečně kvalitní a má dobré umístění, není žádná legrace. Zvláště když jedete ve skupině, kde má každý jiné představy. S cestovkou tohle neřešíte.
• Jídlo – obvykle s cestovkou nemusíte řešit, kde se najíst, abyste zbytečně neutráceli a přitom neriskovali otravu z jídla.
• Zajímavosti – vymyslet na každý den, jaké zajímavosti člověk navštíví a v jakém pořadí, aby optimalizoval trasu, není vůbec jednoduché. Než se člověk rozhodne, jestli navštíví místo A nebo B, naplánuje trasu a dopraví se tam, tak s cestovkou uvidí A i B a nemusí nic řešit.

Jinými slovy cestovka pomůže ušetřit klientům velké množství času, takže věřím, že za dvoutýdenní zájezd toho člověk v Thajsku uvidí víc než já za 3 týdny. Možná je nakonec optimální před jízdou do země, jako je Thajsko, „vykrást“ detailní itinerář nějakého zájezdu a podle vlastní vůle se na místě rozhodnout, jak moc se jej člověk bude držet.

Dnes byla na programu návštěva největšího akvária ve východní Asii – Siam Ocean World a pak procházka po Khao San Road – bulváru se stovkami krámků a tisíci turistů. Objevil jsem zde i dva stánky, kde vyráběli doklady, průkazy a diplomy. U jednoho stánku se dokonce chlubili i občankou z České republiky – ta stála 1.200 BHT (800 Kč), dodání do 24 hodin, tedy výrazně rychleji než to dokážou české úřady.

Nakupování zde funguje tak, že vám na kalkulačce ukážou cenu a hned vám ji podají, abyste na ni vyťukali svou představu o ceně. Takto to jde, dokud nenajdete kompromis přijatelný pro oba. Smlouvat se musí. Člověk má pak vždycky dojem, že usmlouval tolik, že prodávající nebude mít co jíst, ale nikdy to tak není.

přečíst více

Dnes poprvé sám v Thajsku. Dopoledne úprava fotek, odpoledne oběd v luxusní italské restauraci (další thajské jídlo by už můj zažívací trakt neunesl), večer nákupy.

Bangkok – tady je všechno, co dělá Thajsko Thajskem, pouze v mnohem koncentrovanější podobě než kdekoliv jinde. Je tu více stánků s jídlem, větší chaos, přecpanější ulice i chodníky, více žebráků, prostitutek, lidé jsou ochotnější, je tu více švábů a jiných potulných zvířat, více smradu.

Zajímavé je, že co se týče všudypřítomných koček, tak v celém Thajsku potkáváme jen samé koťata, žádné dospělé kočky. Nechci domýšlet, čím to je.

Víte, co udělá Thajec, když si chce otevřít venkovní restauraci? Najde si rušnou ulici, zabere jeden chodník a přilehlý dopravní pruh svými stolky a židlemi a začne vařit. Lidé chodí kolem, sedají si, objednávají, pár centimetrů za nimi jezdí auta a všichni jsou spokojení. Nikdo nic víc neřeší.

Vůbec na cestovatele z Evropy tu čekají mnohá rizika, na která člověk ukonejšený nekonečnými předpisy Evropské unie není zvyklý. Schody zde nejsou podle norem, jámy v zemi nejsou nijak označené, vysoké napětí je vedené klidně 2,5 m nad zemí, hygienické normy neexistují. Cestovatel z Evropy zvyklý na to, že ho stát před vším ochrání, tu pořád musí dávat pozor na to, kam jde, co kupuje, kde bydlí, co jí apod. Možná by lidé cestující mimo EU měli dostávat brožurku s varováním:

Ráno procházka po krásné pláži s jeskyněmi, pak odjezd lodí a taxíkem na letiště (Air Asia měla 30 minut zpoždění) a let z Krabi do Bangkoku. Na letišti výběr hotelu a přesun autobusem do hotelu. Tam nám řekli, že mají nějaký problém a ubytují nás v jiném, lepším hotelu. Takže další přesun tuktukem do jiného hotelu, kde nás ubytovali. Večer procházka do Čínské čtvrti.

přečíst více

Ráno jsem se probudil se svědivou vyrážkou na ruce, která vypadá jako kousnutí od štěnice. Stále v sobě nemohu najít to nadšení mých spolucestovatelů z toho, jak levné ubytování jsme tu našli.

Dnes jsem podnikl pouze výlet skrz poloostrov na pláž Ton Sai, kde byl sraz s ostatními. Ostatní však nedorazili (změnili plány), tak jsem si dal oběd a šel zase 2 km zpátky prožít si druhou bezesnou noc. Říkám si, že dva týdny v Thajsku jsou tak akorát.

přečíst více

Idylická dovolená nemůže být každý den. A dnešek byl právě ten den, kde se to otočilo.

Ráno mě vzbudila naše spolucestovatelka, jestli půjdu s ní šnorchlovat k útesu se žraloky, přestože jsem den před tím říkal, že nepůjdu. Když už jsem byl vzhůru, tak jsem souhlasil. Ve vodě jsem viděl jen jednoho metrového žraloka, což mi přišlo málo, když jsem kvůli tomu vstával, tak jsem zůstal ve vodě déle a spálil si záda.

Cesta z pláže na hotel v pravé poledne byla zničující. Pak jsme se přesunuli lodí na Railay, ale ukázalo se, že tento poloostrov nemá ani přístav, takže loď musela zakotvit v moři a nás a naše batohy převezli na pobřeží místní ve svých lodičkách. A protože zde není ani molo pro lodičky místních, tak jsme museli nakonec všichni naskákat z lodiček do moře a se všemi batohy dojít na pevninu. To jsme ocenili zvláště my v kalhotách a pevných botách.

Na pláži naše spolucestovatelka rozhodla, že budeme bydlet v bungalovech, zastavila se na sluníčku, vytáhla průvodce Lonely Planet a začala hledat ten nejlevnější bungalov. Po půl hodině listování už měla jasno, kam se vydat. Když jsme našli nejlevnější bungalov, projevila se bohužel česká povaha mých spolucestovatelů. Bydlíme v dřevěné chatce s výhledem na smetiště bez splachovacího záchodu, bez teplé vody, bez klimatizace. V jediné elektrické zásuvce je ventilátor. Postele tvoří dvě matrace na zemi. Po příchodu jsem z chatky vyprovodil tři brouky a jednoho gekona. Ze všech zdí se ozývá zlověstné chroupání dřevomorek. Slovo „internet“ personál nezná.

Mí spolucestovatelé jsou nadšení z toho, jak levné ubytování našli a jaké dobrodružství takový pobyt skýtá.

přečíst více

Představte si nádhernou pláž s bílým pískem dlouhou 300 metrů, na které jste jen vy a 5 dalších lidí. Tak tam jsem strávil dnešní odpoledne šnorchlováním. Už asi 30 metrů od břehu začínají korálové útesy plné života – od hejna stovek malých ryb kroužících kolem vás až po kousky velké 50 cm, které si bezstarostně plavou metr pod vámi.

I taková pláž se dá najít na malém ostrůvku Ko Phi Phi. Zbytek ostrova je jako terminál na bangkokském letišti – tisíce turistů a mezi nimi sem tam nějaký Thajec. Pláž Loh Moo Dee, kde jsem dnes byl, je ale pravým opakem. Tady jsem se konečně cítil jako cizinec.

Přes to, jak je tenhle ostrůvek malý, jsme tu potkali už 14 Čechů. Jinak je tu všude hrozný nepořádek, zvláště v turisty málo navštěvovaných místech. Hromady odpadků kontrastují s panenskou přírodou.

Na zítra máme koupené lístky na loď směr Railay.

přečíst více