Pán: „Dobrý den, prosím známku na dopis.“

Paní mu podává známku…

Pán: „Jinou než se Zemanem nemáte?“

Paní za přepážkou: „Máme, s chaloupkou.“

přečíst více

Pokud se chystáte do Thajska nebo jiné asijské země, tady jsou mé rady na cestu:

Není snad období v roce, které bych měl méně rád, než jsou Velikonoce. No jen si to představte: Už od rána mě budí hloučky puberťáků, kteří si myslí, že za odříkanou básničku budou všichni odměněni alkoholem. A když vstanu, tak tradice vyžadují, abych šel navštívit sousedky, které se již nemůžou dočkat, že na nich vykonám násilí, které mi je bytostně cizí.

přečíst více

Nakonec i odlet byl celkem zajímavý. Cesta na letiště metrem a Sky Trainem bez problémů. Pak únavný 11hodinový let do Paříže s Air France, kde jsem měl hodinu na přestup na další letadlo. Říkal jsem si – hodina, to je přece hrozně dlouhá doba, to musí na přestup stačit. Skutečnost ale byla trochu jiná. Člověk totiž musí být u odletové brány 20 minut před odletem, jinak má smůlu. 40 minut je ale pořád dost času. Tedy v případě, že předchozí let nemá (tak jako se mi přihodilo) 15minutové zpoždění. Takže zbývá 25 minut na přeběhnutí z jednoho terminálu v Paříži do druhého, což už je šibeniční čas. Pokud ale člověk sedí v původním letadle skoro až v poslední řadě a musí 15 minut čekat, až vystoupí všichni cestující, co sedí před ním, tak mu zbyde 10 minut na to, aby přeběhl z jednoho terminálu do druhého a přitom prošel 4 kontrolami dokladů a jedním rentgenem. Mezi tím už dávno na letišti odhlásili, ať se pan Adamovský laskavě urychleně dostaví k odbavení, jinak mu budou muset vyložit z letadla zavazadla, k čemuž také nakonec došlo.

Cestou ke správné bráně jsem měl to štěstí, že mě dozorci pouštěli přes VIP uličky, a já tak nemusel čekat v dlouhých frontách na kontroly dokladů. Když jsem však doběhl k bráně, kde byli odbaveni všichni cestující z mého letu, nebyl tam už nikdo. Žádný cestující ani zaměstnanec Air France, dokonce ani žádná ochranka. Brána ale byla otevřená, tak jsem proběhl do uličky vedoucí přímo na letištní plochu. Na konci uličky ale byly zamčené dveře. Věděl jsem, že je zle. Skrz prosklené dveře se mi však zázrakem podařilo upoutat pozornost jednoho cestujícího v autobuse s nápisem PRAGUE, stojícím na letištní ploše, jež na mě upozornil řidiče, ten vystoupil, otevřel zamčené dveře, vrátil se se mnou k bráně, zapnul počítač, provedl mé odbavení a pustil mě do autobusu, který nás odvezl k letadlu.

Batoh mi pak až domů přivezla za dva dny přepravní služba letiště Václava Havla.

přečíst více

Poslední den v Thajsku byl věnován návštěvě chrámů. Viděl jsem zlatého Buddhu ve Wat Traimit a velkého ležícího Buddhu ve Wat Pho. U Královského paláce jsem narazil na cestovatele ze Slovenska, se kterým jsem se potkal již před tím na ostrově Ko Phi Phi. Tomu říkám náhoda.

Každý druhý taxikář či tuk-tukář mi tu nabízel prý úžasný hodinový výlet na lodi po Bangkoku. Bohužel ta cena 1.500 BHT (1.200 Kč) – po smlouvání 1.000 BHT (800 Kč) už tak úžasná nebyla, takže jsem raději ušetřil.

Večer nákupy na Patpongu a balení.

přečíst více

Čím déle je člověk v Thajsku, tím více si uvědomuje rozdílnou povahu Thajců a Čechů. Thajci vidí v každém člověku svého přítele. Stačí, abyste se jen zastavili na chvíli na ulici a rozhlédli se, a hned k vám někdo přiskočí, jestli nepotřebujete s něčím poradit, protože přátelům se přece pomáhá. A když vám sami nejsou schopni pomoct, tak vás dovedou k někomu, kdo vám pomůže. Takto mě oslovil na ulici taxikář, jestli potřebuji poradit. Když jsem řekl, že jdu do Siam Ocean World, tak mi ochotně ukázal cestu, odběhl a hned se vrátil s kupónem na 20% slevu. Prostě jen tak.

Česká povaha je úplně jiná. Čech má obvykle potřebu hledat si neustále své nepřátele a „tvůrce zla“ a vůči nim se vymezovat. Pro Čecha je tak nepřítelem jeho soused, kolega v práci, šéf, politická strana a její členové, Romové, Američani, ale i obyčejní lidé na ulici, druzí řidiči aut nebo dokonce i nejbližší členové rodiny. Nejsmutnější je, že se této potřeby hledání nepřátel chytily některé české politické strany a začaly svým voličům místo svých myšlenek a řešení, jak udělat lidem život lepší, nabízet jen jména nepřátel, které mohou voliči nenávidět a na které mohou svést všechny své neúspěchy. Poslechněte si nějakou politickou debatu a uslyšíte sami, kdo mluví o řešeních a kdo o vinících.

Asi před týdnem jsem šlápl jednomu Thajci na nohu. Čekal jsem, že uslyším v thajštině něco jako:

„Ty vole! Koukej kam šlapeš!“

Ale místo toho se chudák chytil za nohu, začal po druhé skákat a hlasitě naříkat. Poté, co jsem se asi pětkrát omluvil, se teprve v klidu postavil a začal se mi vesele smát, jak mě dostal tím svým divadlem.

Dnes byl jeden z nejlepších dní z celého dosavadního pobytu co se týče zážitků i focení. Objednal jsem si celodenní výlet: V 6:15 (slovy šest patnáct) odjezd z hotelu na plovoucí trh, pak přesun ke slavnému mostu přes řeku Kwai, oběd, návštěva tygřího chrámu a hřbitova obětí z 2. sv. v. Večer krátká procházka po Bangkoku včetně neplánované účasti na politickém mýtinku strany červených triček.

přečíst více