Co zapříčinilo současný puč v ČSSD? Proč chce první místopředseda strany Hašek sestřelit předsedu strany Sobotku, když před pár hodinami tvrdil, že by měl Sobotka vést vyjednávací tým? Je normální, aby prezident zasahoval do dění ve stranách?

Situace, kdy prezident republiky vymýšlí po volbách s členy frakce vítězné strany postup jak odvolat předsedu strany (a tím pádem se domlouvají na osobě budoucího premiéra), je v civilizované demokratické zemi nemyslitelná. U nás je ale možné všechno.

Příčin, které vedou k této absurdní situaci, je hned několik:

Osoba prezidenta

Václavu Klausovi bylo vytýkáno, že nejedná nadstranicky, protože se hned nevzdal svého titulu čestného předsedy ODS. Zeman také sliboval, že bude prezidentem nadstranickým, neutrálním mediátorem, nestrannou platformou pro diskuzi různých názorů. Ukázalo se však, že to nedokáže, a to ze dvou důvodů:

Pomstychtivost. Zeman se rád mstí. Nikomu neodpouští. Neodpustí novinářům (jako celku), že o něm nepíšou v superlativech (proto jsou novináři póvl a hnůj), neodpustí rektorovi, který si dovolil ctít zákon a nepovolil prezidentským kandidátům přednášky na své škole, a neodpustí ani spolustraníkům, kteří jej nevolili při první volbě prezidenta. Pro svou pomstu je ochoten i potopit celou ČSSD.

Touha po moci. Zemanova vlastní strana, SPOZ, ve volbách propadla. Zeman ale potřebuje mít své lokaje ve sněmovně, kteří budou dělat to, co jim řekne – třeba za příslib pozice premiéra. Proto je nutné ovládnout vedení ČSSD, neboť kdo ovládá ČSSD, ovládá i všechny její hlasy.

Absence programu

ČSSD je strana, která nemá žádný konkrétní program. Spravedlivé reformy? Fungující stát? Na tom se shodnou všichni. To ale není program, to jsou jen hesla, kterými by se mohla zaštítit každá strana. Nikdo přece nebude lidem říkat, že chce zavést nespravedlivé reformy a nefungující stát.

Rozhýbat otevřenou ekonomiku vyššími výdaji je recept, který byl moderní zhruba v době, kdy se narodil Miloš Zeman. V době, kdy se narodil Bohuslav Sobotka, však již bylo zřejmé, že tento recept nefunguje. Respektive funguje s velmi nákladným vedlejším efektem v podobě rostoucího zadlužení. Když se podíváme na nejvíce zadlužené země v EU (Řecko a Itálie), nezdá se, že by jejich ekonomiky zázračně rostly.

Pokud jde o slibovaný růst daní, nechť se ČSSD podívá na Francii, nejvíce zdaněnou zemi evropského kontinentu. Její dluh již přesáhl 90 procent HDP a stále roste, zatímco obchodní bilance se propadá. Vážně chceme opakovat bezpečně vyzkoušené a ověřené chyby minulosti?!

Nenávist k ostatním stranám

Slepá a účelová nenávist k ostatním stranám vyplňuje ta prázdná místa po chybějícím politickém programu strany. Existuje několik základních pravidel:

• Na všem dobrém se najde i něco negativního, co je možné kritizovat.
• My nikdy za nic nemůžeme. Za všechno mohou předchozí vlády nebo koaliční partneři.
• Pokud se stane něco dobrého, je to vždy naše zásluha.
• Slíbit je možné cokoliv. Nikdy nebude mít strana 50 % křesel, aby musela splnit to, co slíbila.

Všechny projevy představitelů ČSSD se tak točí v kruhu nekonečné kritiky druhých, hledání viníků, připisování zásluh vlastním lidem a slibování nesplnitelného. Jakási permanentní volební agitace. Tak například nám vzroste nezaměstnanost. To je hned důvod ke kritice vlády. Již se nezmíní, že máme 6. nejnižší nezaměstnanost v EU a nižší nezaměstnanost než za vlády ČSSD. Zadlužování za vlády Jiřího Paroubka bylo zapříčiněno dluhy minulých vlád, růst ekonomiky za vlády ČSSD bylo způsobeno geniálním ministrem Sobotkou, nikoliv skutečností, že v té době rostla celá ekonomika EU atd.

Mocichtivost

Existují i výjimky (např. Jiří Dienstbier), ale většina představitelů ČSSD udělá cokoliv, aby se dostala k moci. Nemají problém s tím, nabízet lidem před komunálními volbami na billboardech Dienstbiera kritizujícího pražskou ODS, aby po volbách Dienstbiera odstranili a s ODS uzavřeli koalici. Nemají problém sestřelit po volbách svého předsedu, aby se dostali k moci.

Všechno to do sebe hezky zapadá. Zeman se chce pomstít Sobotkovi a dosadit své lidi na post premiéra a do vedení ČSSD. Hašek chce být premiérem a předsedou ČSSD. Kdyby se Sobotkou sdílel stejný politický program nebo kdyby netoužil po vlastní moci ve svůj vlastní prospěch, neměl by důvod jít Sobotkovi po krku. Pokud je ale jediným společným prvkem nenávist a mocichtivost, je logické, že se budou přetahovat o moc.

A kdo z toho má největší prospěch?

Prezident. Pomstil se Sobotkovi, získal svého člověka na pozici předsedy poslaneckého klubu a způsobil zmatek. Čím větší zmatek, tím déle bude vládnout jím dosazená vláda bez důvěry Sněmovny.  Senát mezi tím jmenoval právního poradce a člena ČSSD bez soudní praxe do funkce soudce Ústavního soudu.