Ráno jsem se probudil se svědivou vyrážkou na ruce, která vypadá jako kousnutí od štěnice. Stále v sobě nemohu najít to nadšení mých spolucestovatelů z toho, jak levné ubytování jsme tu našli.

Dnes jsem podnikl pouze výlet skrz poloostrov na pláž Ton Sai, kde byl sraz s ostatními. Ostatní však nedorazili (změnili plány), tak jsem si dal oběd a šel zase 2 km zpátky prožít si druhou bezesnou noc. Říkám si, že dva týdny v Thajsku jsou tak akorát.

přečíst více

Idylická dovolená nemůže být každý den. A dnešek byl právě ten den, kde se to otočilo.

Ráno mě vzbudila naše spolucestovatelka, jestli půjdu s ní šnorchlovat k útesu se žraloky, přestože jsem den před tím říkal, že nepůjdu. Když už jsem byl vzhůru, tak jsem souhlasil. Ve vodě jsem viděl jen jednoho metrového žraloka, což mi přišlo málo, když jsem kvůli tomu vstával, tak jsem zůstal ve vodě déle a spálil si záda.

Cesta z pláže na hotel v pravé poledne byla zničující. Pak jsme se přesunuli lodí na Railay, ale ukázalo se, že tento poloostrov nemá ani přístav, takže loď musela zakotvit v moři a nás a naše batohy převezli na pobřeží místní ve svých lodičkách. A protože zde není ani molo pro lodičky místních, tak jsme museli nakonec všichni naskákat z lodiček do moře a se všemi batohy dojít na pevninu. To jsme ocenili zvláště my v kalhotách a pevných botách.

Na pláži naše spolucestovatelka rozhodla, že budeme bydlet v bungalovech, zastavila se na sluníčku, vytáhla průvodce Lonely Planet a začala hledat ten nejlevnější bungalov. Po půl hodině listování už měla jasno, kam se vydat. Když jsme našli nejlevnější bungalov, projevila se bohužel česká povaha mých spolucestovatelů. Bydlíme v dřevěné chatce s výhledem na smetiště bez splachovacího záchodu, bez teplé vody, bez klimatizace. V jediné elektrické zásuvce je ventilátor. Postele tvoří dvě matrace na zemi. Po příchodu jsem z chatky vyprovodil tři brouky a jednoho gekona. Ze všech zdí se ozývá zlověstné chroupání dřevomorek. Slovo „internet“ personál nezná.

Mí spolucestovatelé jsou nadšení z toho, jak levné ubytování našli a jaké dobrodružství takový pobyt skýtá.

přečíst více

Představte si nádhernou pláž s bílým pískem dlouhou 300 metrů, na které jste jen vy a 5 dalších lidí. Tak tam jsem strávil dnešní odpoledne šnorchlováním. Už asi 30 metrů od břehu začínají korálové útesy plné života – od hejna stovek malých ryb kroužících kolem vás až po kousky velké 50 cm, které si bezstarostně plavou metr pod vámi.

I taková pláž se dá najít na malém ostrůvku Ko Phi Phi. Zbytek ostrova je jako terminál na bangkokském letišti – tisíce turistů a mezi nimi sem tam nějaký Thajec. Pláž Loh Moo Dee, kde jsem dnes byl, je ale pravým opakem. Tady jsem se konečně cítil jako cizinec.

Přes to, jak je tenhle ostrůvek malý, jsme tu potkali už 14 Čechů. Jinak je tu všude hrozný nepořádek, zvláště v turisty málo navštěvovaných místech. Hromady odpadků kontrastují s panenskou přírodou.

Na zítra máme koupené lístky na loď směr Railay.

přečíst více

Půlka pobytu v Thajsku za mnou. Dopoledne balení a check-out z hotelu, v poledne odvoz minivanem do přístavu a plavba jachtou do ostrov Ko Phi Phi. To je v Thajsku sympatické – cokoliv se rozhodnete podniknout, tak vás vyzvednou před hotelem. Večer oslava dne svatého Patrika v místních klubech.

Ostrov Ko Phi Phi je nádherný i lidé jsou tu ještě milejší a usměvavější než jinde. Akorát dnes už je to zase jedno velké turistické centrum. Z toho místní obyvatelé nemůžou mít moc radost. Před takovými 10 lety tu mohl být ještě ráj.

Všude je tu plno koťat. Asi nějaká móda.

Vybrali jsme levnější hotel – třílůžkový pokoj s klimatizací za 2.000 BHT (1.320 Kč) na den. Konečně žijeme skoro jako opravdoví Thajci – na toaletě není vůbec papír – jen hadice a za oknem nám teče kanalizační stoka.

přečíst více

Potápění je ta nejlepší věc, kterou jsem tu zatím zažil. Naprosto úžasný zážitek. Ze začátku trochu náročné, ale když se člověk do toho dostane, tak je to prostě paráda. Zvláště když má sympatickou a pořád usměvavou instruktorku, která právě ten den slaví 31. narozeniny.

Hned na první ponor jsme šli do 10 metrů. Šlo to jako po másle. Člověku ani nepřijde, že je tak hluboko, když pravidelně vyrovnává tlak v dutinách.

Během druhého ponoru jsem se naučil regulovat stoupání a klesání pomocí plic a třetí ponor byl už jenom o tom, si to pořádně užít. Jediný orgán, který trochu protestoval, byl žaludek. Na vlastní oči se mi poštěstilo vidět murénu.

Zítra je přesun lodí na ostrov Ko Phi Phi [ko π π], kde budeme dvě noci.

přečíst více

Dnes byl zase den odpočinku – koupání v moři, úprava fotek. Na zítřek jsme si koupili celodenní potápění v moři. Tak se těším. Odjezd je ale v 7:20 od hotelu. Sedm dvacet!!!

přečíst více