Dnes si připomínáme konec 2. světové války a osvobození naší země Američany a Sověty. Pokud si však o tomto výročí pamatujete ze školy, že za své osvobození máme vděčit především Sovětům, doporučuji ke shlédnutí dokument:

The Soviet Story (2008)

Upozornění: Dokument obsahuje velmi drastické záběry.

Dokument je možno také shlédnout zde:
http://old.stream.cz/uservideo/612377-www-zlo-cz-pribeh-rudeho-zla

Nebo stáhnout zde:
http://uloz.to/xHkzsVK/pribeh-rudeho-zla-dokument-cz-flv

Fabiano Golgo k tématu ve svém článku Stalin poslal vojáky Československo kolonizovat, nikoliv ho osvobodit píše:

Opravdu mě překvapuje argument, který požaduje od reportérů veřejnoprávní televize, aby vyjadřovali úctu a oslavovali sovětské vojáky, kteří zemřeli, aby „zachránili“ Čechy. Problém je, že realita není tak růžová a pohádková. Krutou pravdou je, že ti, vojáci, kteří přijeli „osvobodit“ Československo, tu nebyli z osobního hrdinství, ale protože byli do Československa vysláni, neměli žádnou volbu (a znásilnění tisíců českých žen, jako například pozdější herečky Květy Fialové, které tehdy bylo pod dvacet, je dobrým důvodem neoslavovat ty vojáky jako hrdiny.)

Stalin využil svých lidí na obranu své vlastní země a když si uvědomil, že spojenecká vojska budou potřebovat vojáky a nebudou schopna vyhrát válku bez Rudé armády, vydíral Spojené státy a dosáhl toho, aby mohli komunisté převzít moc mimo jiné i v Československu. Takže nemá cenu snít o něčem, co se nikdy neudálo. Sovětská vojska osvobodila Čechy jako součást plánu mezi Rooseveltem, Stalinem a Churchillem, nikoliv proto, že by chtěla Československo zachránit. Nebylo to nic jiného než reálpolitika. Stalin jen zajistil svou stranu dohody. Dostal pobaltské země, Polsko, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, atd. Žádný mesiášský či hrdinský motiv za tím nebyl. Naopak, kolik Čechů zemřelo, protože americká vojska musela čekat, až Sověti uskuteční v Praze inscenovaný plán osvobození?

Ignorovat znásilňování žen a další teror vůči obyvatelstvu od sovětských vojáků – a pak celé zemi od Sovětského svazu po další čtyři desetiletí – je krátkozraké. A vůči těm, kdo se stali obětí sovětských zločinů, je to nedostatek respektu.

Opsáno odjinud:

Květen 1945 byl předzvěstí něčeho podstatně horšího, než byl srpen 1968. Byl předzvěstí února 1948 a let padesátých. Proto osvobození Rudou armádou je asi takovým „osvobozením“ jako vpád Rudé Armády do Polska 17. září 1939 a společné plenění spojenci Hitlera a Stalina Polska, stejně jako celé východní Evropy SSSR, dva roky až do svého napadení svým někdejším spojencem – bylo Lotyšům, Estoncům a všem ostatním zajisté také prezentováno jako „osvobození“.

Nakonec Stalin osvobodil jen ty državy, co chtěl dále po válce plenit, stejně jako Hitler, a nebýt Hitlerova vpádu do SSSR, pak by NIKDY SSSR nenapadlo někoho „osvobozovat“ protože by nadále trvala družba Molotov-Ribbetrop. Neb nikdo jiný než SSSR nezatýkal české, slovenské a hlavně zakarpatské židy, co se snažili útěkem před Němci a Maďary okupovaných území do Polska k Rudé armádě jít bojovat s Hitlerem. Jaké bylo jejich překvapení, když je tam zatkli a na jejich důvod proč ilegálně vnikli na ruské území (na území Polska), že chtějí jít bojovat s Hitlerem – dostali od důstojníka NKVD facku až vzali hlavou o futra, že ať nelžou, když vědí, že Germánija – vot éto náši druzjá.

Ptejme se, jak „osvobozovali“ Rusové třeba Polsko. Pobaltí. Jak jeli v r. 1939 osvobodit Finsko, když Hitler přepadl Polsko, tak SSSR se k němu připojil 17. září. Za přepadení Finska bylo SSSR vyobcováno ze Společenství národů (dnešního předchůdce OSN). Běloruská vysílačka naváděla německé štuky při náletech na západní část Polska kam už nedosahovaly německé vysílačky.

Společný výcvik a defilé speciálních jednotek SSSR a divizí SS (doporučuji shlédnout dokument The Soviet Story), spolupráci dozorců koncentračních táborů SS a v Lotyšsku, včetně „nabriefování“ sovětských doktorů smrti podobnými „specialisty“ z řad německých doktorů z koncentráků v Polsku, takže obdobná, i když bohužel málo známá jména jako Mengele, sovětských doktorů z koncentráků v Lotyšsku, svět bohužel nezná.

Takže osvobození snad podobnými tyrany než byli náckové, rozhodně není žádné štěstí, ne v momentě, kdy čekala americká armáda na demarkační linii Milíně a nesměli jet Praze na pomoc, protože soudruzi si s Benešem přáli být ve chřtánu sovětskýho medvěda.

Takže … ano, „osvobodila“ nás z větší části Rudá armáda. Ta armáda, jenž mezi lety 1939-41 napadla 8 svébytných států, mučila popravovala a vraždila miliony lidí od Polskou Katyní počínaje až po Besarábii, Pobaltí, Ukrajinu, Finsko. Osvoboditelé, co odvlekli z naší země desítky československých občanů, emigrantů po sovětské říjnové revoluci, tyranského násilí čekistů a hladomory.

Ano, tihle nás skutečně „osvobodili“.

…

Ohledně mučení a poprav, tak mimo Katyň najdeme několik dalších čistek a koncentráků především v Pobaltí, navíc v souhrnné rezoluci Potřeba mezinárodně zavrhnout zločiny totalitních komunistických režimů přijaté Evropským parlamentem na návrh švédského europoslance Görana Lindblada se mimo jiné píše:

„V 1940 dosáhlo množství zadržených osob 2 350 000, které byly umístěny v 53 koncentračních táborech, 425 zvláštních kolonií, 50 kolonií pro nezletilé a 90ti domech pro novorozence.“ 

Píše se tu o koncentrácích „provozovaných“ SSSR samozřejmě, Hitler byl co do počtu jednotlivých táborů v tomto docela žabař, i když byl v danou dobu podstatně větším masovým vrahem než Stalin, což nikdo nepopírá, jen podotýkám, že být v té době na územích okupovaných SSSR slovanské národnosti, jejich koncentráku bychom nejspíše stejně neunikli.

Mučení a cílené čistky nejen podle politické, ale i především podle národnostní identity vojenskými složkami SSSR a především pak NKVD, tak jsou více než jasně zdokumentované.

Navíc podobnost symboliky a politické propagandy (opět viz onen dokument z dobových plakátů a vnějšího podobenství na ni ztvárněných postav a symbolů) je opět u nacistické a komunistické propagandy pracující ve své nenávisti a agresivitě proti jejich úhlavním nepřátelům až děsivě identická. Asi 20 minuta dokumentu.

…

Pár letců říkalo, že esesácké mučení bylo mnohdy méně ukrutné než to “lidově plebejské” od soudruhů Slovanských Rusů.

Jako doklad toho, jak se chová ten „správný“ a „nezištný“ osvoboditel, dokladuje absolutně bezchybný článek Jana Urbana Trestejme popírače násilností při divokém odsunu Němců:

Likvidace německých menšin ve východní a střední Evropě patřila v kombinaci s posunutím území Polska na Západ, a znovuobsazením Pobaltí a Besarábie, mezi strategické cíle sovětských expanzívních plánů na poválečné uspořádání této části Evropy. Autorem a režisérem provedení československé části operace byl Stalinův dlouholetý důvěrník, masový vrah, člen Vojenské rady a politický komisař 4. ukrajinského frontu Lev Zacharovič Mechlis. Obranné vojenské zpravodajství, které v lednu 1945 vytvořil ze zfanatizovaných mladých československých komunistů ve Svobodově armádě, podléhalo přímo sovětské rozvědce SMĚRŠ, a zcela ovládlo bezpečnostní a politické uspořádání na osvobozených územích. K tomu byly už od podzimu 1944 na území Protektorátu vysazovány takzvané organizační výsadky, které měly rozkaz vyhýbat se střetům s nacisty, a připravovat komunisty ovládané „národní výbory“ k převzetí moci ve chvíli skončení války. Velkou část masakrů německého civilního obyvatelstva (Postoloprty, Švédské šance, Petržalka) v létě 1945 organizovaly a provokovaly právě jednotky (nebo důstojníci) Obranného zpravodajství pod ochranou, a dá se předpokládat, že i na příkaz Mechlisovy rozvědky. Jediným cílem bylo vytvořit co nejrychleji, a ještě před Postupimskou konferencí, situaci, ve které bude masový odsun jedinou možnou alternativou. Dosavadní česká diskuze o odsunu tento rozhodující sovětský mocenský aspekt zcela opomíjí. Stejně tak je pomíjen fakt, že Obranné zpravodajství – tedy Sověty řízená agenturní, vlivová a mocenská síť – měla reálně větší moc, než vláda, prezident nebo poválečný parlament.

Jako liberál si nemyslím, že by měl být člověk trestán za své názory nebo přesvědčení. Tak či tak bychom měli všem měřit stejným metrem.