Ministr financí předvedl za prvních několik dnů účinkování v prezidentské vládě neuvěřitelný logický veletoč. Po právní stránce je ovšem všechno O. K.

Za posledních devět týdnů se událo mnoho zábavného. Premiér Nečas nespí s někdejší karlovarskou prodavačkou, jíž kombinace cílevědomosti a dobře nastražených úsluh vynesla až místo premiérské sekretářky (odkud se velí půlce světa, kdybyste nevěděli). Tedy pardon, vlastně s ní spí, a premiérem naopak není.

Ministr financí Kalousek syčí na nominaci Miroslavy Němcové na premiérský post. Když mu dojde, že nahrál ze řetězu utrženému prezidentovi, už proti Němcové, ejhle, nic nemá.

Státní zástupce Ištvan žaluje víc než Zola a chce se přisát k Nečasově krční tepně; tedy pardon, už nechce, zapomeňte na to. Dost možná za dobu, již tento text strávil na cestě k vám, už Ištvan o státní zástupcovství přišel. Nebo se naopak stal ministrem pro řízení pučů; dneska nevíte.

Poslanečtí trafikanti půjdou sedět. Ne, nepůjdou, budou to vážení občané. Ale ne, možná přece jen půjdou bručet.

Rusnokovu vládu nikdo z poslanců nechce, pročež jí Parlament nejspíš vysloví důvěru. Prezident Zeman si zvykl na virózu, takže už chodí skoro rovně až do oběda. Vypjatá chvíle si žádá svoje.

V tomhle panoptiku hraje obzvlášť vydařenou roli ministr financí Jan Fischer. Tuhle mu nechal vzkázat loutkopremiér, že by ho chtěl do vlády. Než došel Fischer domů, měl na stole pět v českých, jimiž jako na zavolanou zamázl dluh ze své prezidentské kampaně. A teď si držte klobouky, protože Fischerova logická lochneska nabírá rychlost.

Tento Fischer nejprve říkal, že žádný problém s penězi nemá. (Taky co je pět mega, když budete ministr.) Potom udělal intelektuální obrat – možná se tomu bude jednou říkat třeba dvojitý odpíchnutý fischer – a vyhlásil, že pokud mu do 17. července do čtyř hodin odpoledne dva z jeho sponzorů nevysvětlí okolnosti svých finančních darů, peníze jim vrátí.

Povedlo se a řečení sponzoři, pan Dráb i pan Havlík, doložili, co měli. Jedna story je lepší než druhá. Ladislav Dráb uspokojil Fischera tím, že doložil, že si vybral x milionů korun z účtu v Raiffesenbank; určitě jste si taky oddechli. To podstatné, totiž jestli ony peníze neslouží jako platba za budoucí (či minulé) Fischerovi služby Drábovi, zůstalo jaksi stranou.

Ještě lepší je příběh necelého milionu korun, jejž ministrovi poskytl Havlík. Tenhle obnos přistál na Fischerově účtu s poznámkou „Darlehen“, půjčka. Chtěl tedy ministr Fischer vyrazit klín jednoho dluhu klínem dluhu druhého? „Půjčka by nedávala smysl,“ řekl však na toto téma Fischer. Proč tedy u všech všudy byla o půjčce řeč?

Věřte nebo ne, podle ministra se to slovo v poznámce prostě ocitlo. „Přesně, ocitlo,“ citoval ministra server iDnes.cz. Nic to neznamená.

Inu dobře. Napíšu sem „bizzar und latex“. Co že v článku dělá takové sousloví? Ocitlo se tady, milý čtenáři. Přesně, ocitlo. Tak se neptej, o rezignaci autor neuvažuje.

Zcela na okraji věci figuruje skutečnost, že to všechno – temný triumvirát Zeman, Rusnok, Ištvan i s vedlejšími tragikomickými postavami Fischerova typu – je po právní stránce všechno O. K. Že to pohrdá ústavou, zastupitelskou demokracií, zdravým rozumem, elementární logikou i slušností najednou, je věc druhá. Na právní frontě je klid. Je dobře to vědět.

Zdroj:
Právo & byznys, srpen/září 2013