Bali – 7. den

První dny dovolené na Bali byly takové spíše odpočinkové, ale teď to jde ráz na ráz.

Dopoledne jsme navštívili opičí les ve městě Ubud. Jedná se o rezervaci, kde žije asi 600 makaků. Normálně si vás moc nevšímají, dokud jim nenabídnete banány, které si tu můžete koupit. Pak na vás skočí, sednou si vám třeba na rameno a snědí si banán, který jste jim nabídli. Pro turisty jsou tu upravené cesty se zábradlím, které ale slouží i jako cesta pro opice. Jednou jsem si chtěl vyfotit opici z blízka, tak jsem se opřel o zábradlí a fotím, ale v tom se rozhodla jiná opice, že se projde přes zábradlí v místě, kde jsem se o něj opíral. Tak mi z ničeho nic vyskočila na záda a rozhlížela se po okolí. Naštěstí to stačili známí, kteří tam byli se mnou, zachytit na svůj foťák, takže mám fotku, jak fotím opici s druhou opicí na zádech.

Po opičím lese nás vzal náš průvodce Kris do místní restaurace. Musím říct, že místní jídla mi k srdci moc nepřirostla. Už když člověk vidí, v jakých podmínkách je připravují, tak ho přejde chuť. Nechtěným důsledkem oběda bylo, že ještě ten den dostali všichni akutní průjem. A to i včetně našeho místního průvodce. Jen já jsem vyvázl z oběda bez úhony na zdraví. Na druhou stranu mě tu chytlo z častého střídání klimatizovaných prostor a tropického podnebí nachlazení – jediná nemoc, na kterou jsem si nevzal léky, protože by mě nenapadlo, že se v tropickém pásu může člověk nachladit.

Odpoledne jsme šli sjíždět divokou řeku na raftech do místní džungle. Voda byla vcelku studená, ale jinak super zážitek.

Večer jsem si dal procházku po městě Ubud. To se tu ale moc nedělá. Všichni se přepravují na motorkách nebo v taxících. Balijci na mě koukali jako na zjevení, zvlášť když jsem se vydal do míst, kudy turisté nechodí. Trochu jsem měl strach z místních toulavých psů, kteří mi dávali zřetelně najevo, že jsem v jejich revíru a měl bych se okamžitě klidit někam pryč. Jak jsem se tak toulal místními uličkami, tak jsem narazil na hazardní doupě. Hromada Balijců na jednom místě sází peníze na některý ze šesti namalovaných obrázků na zemi a pak bankéř hodí třemi kostkami s těmito obrázky. Čí obrázek padne na kostkách, ten vyhrál. A mezi těmi všemi Balijci jediný běloch. A s foťákem. Tady jsem se poprvé bál dělat fotky. Ale nakonec jsem jich pár udělal. Dokonce i s bleskem. Většina Balijců si mě nevšímala, ale pohledy některých naznačovaly, abych toho raději nechal.

Vedle hazardního doupěte byla sportovní hala, ve které právě probíhal volejbalový zápas. Koupil jsem si vstupenku a udělal pár fotek. Pak ale přišel pořadatel a fotit s bleskem mi zakázal.

[Spustit přehrávání]