Bali – 17. den

Gili Meno je nejklidnější a nejromantičtější ostrov ze souostroví Gili. Hotový ráj na zemi. Alespoň na první pohled.

Na Gili Meno panuje klid a pohoda, ještě větší než na samotném Bali. Můžete se procházet po pláži s bílým pískem nebo vnitrozemím mezi domky místních, kteří se na vás usmívají a zdraví vás. V noci byl slyšet ženský zpěv odněkud z dáli.

Ale i Gili Meno má své mouchy, kvůli kterým jsme se z dvoudenní návštěvy tohoto ostrova rádi vrátili na Bali:

• Všudypřítomný prach. Místní se občas snaží cesty zkrápět vodou, ale jakmile se zvedne vítr, tak máte jemný písečný prach všude.
• Moře, ve kterém se nelze koupat – je moc mělké a večer na vás v moři zaútočí mořští červíci.
• Chybějící infrastruktura. Na Gili Meno není nic. Jen jedno jezero (v období sucha spíše bahnitá kaluže) a ptačí park se vstupným 50.000 Rp (90 Kč) na osobu. Kolem pláže jsou restaurace a u cest sem tam nějaký krámek.
• Ubytování je podprůměrné. Voda je pouze studená (resp. vlažná) a slaná.
• Spousta rozestavěných objektů.
• Nepořádek kolem cest.

Jinak byla návštěva ostrovů Gili příjemným zpestřením mého pobytu v Indonésii.

Ráno jsme šli na procházku po pláži. Po obědě jsem navštívil ptačí park. Cestou jsme narazili na místní svatbu.

Večer se šly dámy koupat do moře, ale zaútočila na ně armáda kousajících bílých červíků, takže se zase brzo vrátily do chatiček.