První dny dovolené na Bali byly takové spíše odpočinkové, ale teď to jde ráz na ráz.

Nevím, čím to je, ale nic tu nestíhám. Ráno byl domluvený odvoz řidičem na výlet po chrámech mezi 9. a 10. hodinou s tím, že mi dá dopředu ještě vědět. Tak jsem si dal – na základě předchozí zkušenosti – budík na 11. hodinu. Ve 12 hodin už jsem psal zprávu řidičovi, jak je daleko, a nakonec do půlhodiny přijel.

Všichni Balijci věří v karmu. Jezdíš jako blázen? Pak se nejspíš vybouráš. To je karma. Moc piješ? Pak budeš mít ráno kocovinu. Taky karma. Chováš se k lidem mile? Pak se budou chovat mile oni k tobě. I to je karma v podání místních lidí.

Čím déle jsem na Bali, tím víc mi přijde, že jediný rozdíl mezi Balijci a Thajci je v tom, že Thajci mají vlastní písmo. Oba národy tvoří lidé, kteří jsou za všech okolností usměvaví, dobrosrdeční a laskaví.

Dnešek jsem věnoval odpočinku. Dopoledne jsem dospával spánkový deficit z předchozích dní a odpoledne byl pěší výlet po okolí. Restaurace, kterou jsem si vybral na večeři přes Trip Advisor, byla zavřená. Zato jsem cestou našel místní aquapark a shlédnul hudební vystoupení zdejšího uměleckého chlapeckého spolku. Večer jsem zjistil, že jeden z mých sousedů vlastní firmu, která sídlí o patro výš nad firmou, ve které pracuji.