Konečně jsme našli v Patongu hotel na úrovni za přijatelnou cenu 1.000 BHT (664 Kč) za pokoj pro dva. Zajímavé je, že zdejší kanalizace není uzpůsobená na toaletní papír, takže i ve kvalitním hotelu je nutné si nakonec omýt hýždě vodou z hadice na toaletě, utřít toaletním papírem a ten vyhodit do koše. Večer jsme strávili kontrolou zdejších nočních podniků, kde místní ženy ukazují své umění.
Ráno jsme si najali tuktukáře a navštívili v Ayutthaye floating market – trh, který se rozkládá na velkém molu a na loďkách, které zde kotví. Pak byla na programu návštěva chrámu s obrovským Buddhou a odlet na Phuket, pobřeží Patong. Ostrov Phuket je turistické centrum, takže jsou zde ceny 3x vyšší, než jinde v Thajsku. Minimální cena za taxík je tu 150 BHT (100 Kč). Přes hodinu jsme běhali po Patongu ve snaze najít vyhlídnutý hotel. Když jsme jej konečně našli, tak nám na recepci řekli, že je možné si koupit pokoj pouze přes agenturu, a že nám tudíž pokoj dát nemohou. Tak jsme další 2 hodiny hledali náhradní ubytování, nakonec se podařilo.
Dnes jsme se přesunuli do města Ayutthaya [ajutajá], které je plné starobylých chrámů. Ubytovali jsme se v hotelu s bazénem a najmuli si tuktuka, který nás 5 hodin vozil po památkách ve městě. Největší atrakcí však bylo pro mě focení se slonem.
Na každém rohu tu jsou stánkaři nabízející zvláštní jídlo: Vezme se palačinkové těsto, udělá se placka, na ní se položí banán nakrájený na kolečka, jedno vajíčko, trocha másla, okraje palačinky se uzavřou nahoře a hodí se to na pánvičku. Nakonec se to posype cukrem. A výsledek není špatný.
Dnes jsme se rozhodli navštívit místní národní park. Domorodá žena nás vzala na procházku pralesem, kde se nám naskytla příležitost spatřit lesní zmiji, včelí hnízdo a divoké opice včetně tlupy makaků. Od 18. hodiny, kdy začíná zacházet slunce, je šance spatřit i divoké slony. Měli jsme to štěstí, že jsme potkali u cesty celou rodinku. Jeden slon nám přímo před autem přešel přes cestu.
Domorodí obyvatelé nás přivítali s úsměvem. Pokoje jsou přiměřeně čisté, ale přesto místní vodě moc nevěřím. První den jsem věnoval aklimatizaci, tedy zejména spánku. Objevil se první problém, kupodivu ne ze strany místních obyvatel, ale ze strany spolunocležníků, kteří jsou přesvědčeni, že musí být vzhůru před osmou hodinou ranní, jinak si ze dne nic neužijí, a že všichni ostatní uvítají, když je budou v 8 hodin tahat z postele. Kupodivu sami nedocení, když je budím ve chvíli, když jdou spát, aby si ještě užívali dne.
