„Potrat“. Ekonom Zelený hodnotí krok národní banky
Zveřejnil 11. 12. 2013 SpolečnostV ČR je vždy snadnější uvěřit lži než pravdě. Toho se obává profesor ekonomiky Milan Zelený.
Asi Vám neunikly intervence ČNB, které vedly k oslabení české koruny. Jak na tento krok nahlížíte Vy osobně?
Nepochopitelný krok, sledující nepochopitelné „inflační cíle“ určené v předkrizových dobách a nevhodné pro neautonomní, odvozené ekonomiky. Připomíná to hlouposti Fedu, kde si určili cíl 6% míry nezaměstnanosti, nemohou jej dosáhnout, a tak ničí ekonomiku dál svým tiskem peněz (jako ČNB) a tlakem na negativní úrokové míry, které neumí zastavit. Není divu, že paní Yellen je z toho všeho jelen; nezbývá jí než vytrvale pokračovat v tom, co nefunguje. Řízení ekonomiky podle předem určených, umělých cílů je „mimo mísu“ v době „sekulární stagnace“ (viz Summers a Krugman). Bankéři nemohou a nesmějí řídit ekonomiku umělými intervencemi a deformacemi tržních signálů.
Domníváte se, že existuje vůbec cesta, jak donutit občany utrácet? A má vůbec někdo právo je k tomu nutit?
Jak můžete ve svobodné tržní ekonomice nutit kohokoliv k čemukoliv? Obzvláště k utrácení peněz, které nemají? Je to pak donucování k zadlužování, které ti nešťastníci nemohou splácet. Navíc, uměle vyvolané utrácení není přirozená poptávka, ale ekonomický potrat. V některých zemích, kde lež, manipulace a podvod jsou legální, na to státní orgány jistě „právo“ mají; právo silnějšího. Odráží to myšlení ekonomů jako Krugman, který prohlašuje o státním plýtvání: „Utrácení je dobré, produktivní utrácení je jistě nejlepší, ale neproduktivní utrácení je stále lepší než utrácení žádné.“ K tomu jistě není zapotřebí komentářů. Jistěže nelze spořit, když jsou úrokové míry nulové nebo negativní. Zbývají jen burzovní spekulace, kasino nebo „mašle“…
Hovoří se stále o tom, že je třeba rozproudit ekonomiku – jak vnímáte nejbližší budoucnost Vy ze svého pohledu? Je naděje na to, že už se tak začne dít nebo bude náš stát, Evropa a svět stagnovat či dokonce ztrácet?
Rozproudit? Nevím, kde se o tom stále hovoří, a také nevím, co „rozproudit“ znamená. Je to něco jako „nakopnout“ nebo „nahodit“? To komunisté stále chtěli něco „rozproudit“ a měli na to právo, protože ekonomiku řídili direktivou, příkazem a donucením, jako svoji velkou monopolní firmu. Poroučet chtěli i větru a dešti. Ekonomice svobodného trhu se nedá poroučet; jen ji deformovat, degradovat a degenerovat státními intervencemi politiků. Je přece zásadní rozdíl mezi ochrannou tržní regulací a rozjívenou státní intervencí. Takovou nejbližší budoucnost tedy vnímám velmi negativně: Nebude se dít nic, kromě dlouhodobé stagnace, negativních úrokových měr, tisku nových peněz, zadlužování a řízení státu jako soukromého podniku čerstvě zvolených elit.
Jaké kroky myslíte, že by byly řešením k tomu, aby svět vyšel z ekonomické krize co nejrychleji, nejspolehlivěji a také třeba nejméně bolestivě?
Má doporučení jsou již 10 let stále stejná: Nejsme v krizi, ale v dlouhodobé ekonomické transformaci. Ta je sama o sobě velmi povzbudivá, ale vyžaduje 3P: Je třeba ji Pochopit, Přizpůsobit se jí a využít nabízených Příležitostí. Je třeba rozvíjet autonomní místní a regionální ekonomiky (od globalizace k relokalizací) a využít nových technologií a znalostí k nezávislosti a soběstačnosti, po vzoru Baťovy koncepce „Průmyslového města“. Je třeba zachránit naše vzdělávání, učit se podnikat a založit podnikatelské univerzity (také baťovský koncept). Není to ani nejrychlejší, ani nejspolehlivější, natož nejméně bolestivé – když jsme ještě ani nepřistoupili k prvnímu kroku: Pochopit. K tomu může třeba pomoci Wikipedia: http://en.wikipedia.org/wiki/Transformation_in_Economics, pro ty, kteří umí anglicky. (Světové ekonomické fórum ale právě uvedlo, že jsme ve znalosti angličtiny v Evropě poslední, pozn. prof. Zeleného.)
Ke každé léčbě je třeba diagnózy; když antibiotika nefungují, je třeba ihned přestat, ne zvyšovat dávky; vytrvalé opakování stejných kroků v marnivé naději, že povedou k rozdílným výsledkům je, dle Einsteina, nepochybným znakem šílenství.
Zdroj:
