V tomto článku se pokusím logickými kroky dokázat, že neexistuji.

• Předpoklad 1: Všechny děje mají nějakou příčinu.
• Předpoklad 2: Všechny příčiny každého děje tvoří spočetnou (a nejspíš i konečnou) množinu.
• Předpoklad 3: Stejné příčiny vedou vždy ke stejnému následku.
• Věta 4 (důsledek předpokladu 3): Čím podobnější jsou příčiny, tím podobnější je i následek.
• Věta 5 (důsledek předpokladu 3): Následek není závislý na čase ani místě.
• Poznámka: Proto mohla vzniknout věda založená na tom, že jevy (experimenty) je možné opakovat v jiném čase a místě při zachování všech podstatných příčin daného jevu.
• Konstatování 6: Mé tělo nyní existuje v čase t1 a místě m1.
• Konstatování 7: Mohu se rozhodnout své tělo přemístit, aby v čase t2 bylo v místě m2.
• Konstatování 8: Mohu se ale rozhodnout jinak a své tělo přemístit, aby v čase t2 bylo v místě m3.
• Věta 9 (důsledek konstatování 7 a 8): V čase t2 se mohu nacházet buď na místě m2, nebo na místě m3.
• Věta 10 (důsledek věty 9): Pokud platí, že se mé tělo v čase t2 může nacházet na místě m2 a zároveň platí, že se v čase t2 může nacházet v místě m3, tak to znamená, že se  v čase t2 může nacházet na místě m2 a zároveň na místě m3.
• Vysvětlení věty 10: Já mohu své tělo mezi časem t1 a t2 přemístit do místa m2 a mezi tím někdo přečte každou molekulu mého těla a vytvoří jeho identickou kopii v místě m3, která bude naprosto stejná, jako kdybych se rozhodl přemístit se do místa m3.
• Poznámka: Není důležité, že toto dnes prakticky nedokážeme. Důležité je, že je to možné teoreticky.
• Poznámka: Můj vytvořený klon se bude chovat stejně, jako bych se choval já, kdybych se rozhodl dojít do místa m2, ale objevil bych se na místě m3.
• Předpoklad 11: Předpokládejme, že místa m2 a m3 jsou bílé místnosti, které jsou identické i na molekulární úrovni.
• Věta 12 (důsledek předpokladu 3 a 11): Mé chování bude identické jako chování mého klonu.
• Poznámka: Pokud moji bílou místnost někdo urychlí na rychlost blízkou rychlosti světla (za použití inerciálního stabilizátoru, aby toto zrychlení nemělo vliv na děje uvnitř mé místnosti) a následně ji vrátí zpět k místnosti s mým klonem, dojde k časovému posuvu a pozorovatelé uvidí veškeré mé chování a jednání s předstihem u mého klonu.
• Poznámka: Tomuto jevu říkám paradox bílé místnosti.
• Předpoklad 13: Někdo vezme obě místnosti na kosmickou loď, doletí k černé díře, jednu místnost nechá spadnout do černé díry a s druhou místností se vrátí zpět.
• Věta 14 (důsledek předpokladu 13): Nikdo na Zemi nebude mít ani teoretickou šanci poznat, jestli se vrátila místnost se mnou nebo s mým klonem.
• Věta 15 (důsledek věty 14): Pokud je situace, kdy neexistuji (byl jsem usmrcen v černé díře) identická se situací, kdy jsem se vrátil, tak to znamená, že neexistuji.

Řešením tohoto paradoxu je tvrdý determinismus, který tvrdí, že vše je jen důsledkem přírodních zákonů – včetně naší domnělé svobodné vůle. Z pohledu tvrdého determinismu jsou lidé pouze biologické stroje, kteří utváří své rozhodnutí a jednání pouze na základě přírodních zákonů. Podobně lze očekávat, že se stejná svobodná vůle jako u lidí začne projevovat i u strojů s dostatečně vyspělou umělou inteligencí.