Víra v Boha motivuje lidi jednat morálně a správně. Kdyby lidé žili více podle Bible, byl by svět mnohem lepším místem. Myslíte si to také? Po přečtení následujících úryvků z Bible možná změníte názor.

Mnoho lidí považuje existenci zla za důkaz boží neexistence. Opak je ale pravdou. Bible dává jasnou odpověď na to,  kdo je tvůrcem všeho zla:

„Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci.“

„Když se ve městě troubí na polnici, zda se lid netřese? Stane-li se v městě něco zlého, zda nejedná Hospodin?“

[Ámos 3, 6]

Naštěstí mají křesťané hodného a mírumilovného Boha:

„Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni.“

[Matouš 10, 34-35]

České zákony jsou evidentně benevolentní k literatuře, která otevřeně propaguje otroctví:

„Všichni, kdo nesou jho otroctví, ať mají své pány v náležité úctě, aby Boží jméno ani naše učení neupadly do špatné pověsti. Ti, kdo mají věřící pány, ať k nim nemají menší úctu proto, že jsou jejich bratři, nýbrž ať jsou jim poddáni o to raději, že mohou sloužit věřícím a milovaným. Tomu všemu uč a to přikazuj.“

[1. Timoteovi 6, 1-2]

Ochrana dětí je v Bibli vždy na prvním místě:

„Má-li někdo syna nepoddajného a vzpurného, který neposlouchá otce ani matku, a když ho kárají, neposlechne je, ať ho jeho otec i matka uchopí a vyvedou ke starším jeho města, k bráně jeho místa, a řeknou starším jeho města: ‚Tento náš syn je nepoddajný a vzpurný a neposlouchá nás, je to modlářský žrout a pijan.‘ A tak ho všichni muži jeho města uházejí kamením a zemře. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Ať to slyší celý Izrael a bojí se.“

[Deuteronomium 21, 18-21]

Co je podle Bible spravedlivým trestem za znásilnění ženy?

„Když najde muž dívku, pannu, která není zasnoubena, a chytí ji, bude s ní ležet a budou přistiženi, muž, který s ní ležel, dá otci té dívky padesát šekelů stříbra. Stane se jeho ženou, protože ji ponížil. Po celý život ji nesmí propustit.“

…povinnost danou ženu si vzít bez ohledu na její názor.

[Deuteronomium 22, 28-29]

Ve světle těchto krutostí už asi nepřekvapí, jak nechal potrestat Bůh muže, který si dovolil sbírat dříví v sobotu:

„Jednou, když byli synové Izraele na poušti, přistihli muže, jak v sobotní den sbírá dříví. … Hospodin pak řekl Mojžíšovi: ‚Ten muž musí zemřít. Ať jej celá obec za táborem ukamenuje.‘ Celá obec ho tedy vyvedla za tábor a kamenovali jej, až zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.“

[Numeri 15, 32-36]

V Bibli dále Bůh radí, jak naložit s dobytým městem:  

„Hospodin mi řekl: ‚Pohleď, už to začíná! Vydávám ti Sichona i jeho zem. Začni si ji podmaňovat a obsaď ji.‘ … Tenkrát jsme dobyli všechna jeho města. Každé z nich jsme vyhladili jako proklaté včetně mužů, žen i dětí. Nikoho jsme nenechali naživu. Z dobytých měst jsme si rozebrali dobytek a kořist. … Hospodin, náš Bůh, nám je všechny dal.“

[Deuteronomium 2, 31-37]

Nevěřící čtenář Bible by mohl dojít k mylnému závěru, že Hospodin hlásá vraždění, genocidu a rabování:

„Hospodin mi řekl: ‚Neboj se ho! Vydal jsem ho s celým jeho lidem i s jeho zemí do tvých rukou. Naložíš s ním, jako jsi naložil s emorejským králem Sichonem, sídlícím v Chešbonu.‘ … Bili jsme je, až z nich nezůstal jediný živý. Všechna jeho města jsme tenkrát dobyli. Nebylo tvrze, kterou bychom jim nevzali – šedesát měst, celý kraj Argob, Ogovo království v Bášanu. … Navíc jsme dobyli veliké množství venkovských osad. Vyhladili jsme je jako proklaté, jako jsme to učinili chešbonskému králi Sichonovi, vyhladili jsme každé město – muže, ženy i děti. Všechen dobytek a kořist z těch měst jsme si pak rozebrali.“

[Deuteronomium 3, 2-7]

V Bibli najdeme na nejednom místě návod jak zacházet se zajatci:

„Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ‚Než budeš připojen ke svému lidu, vykonej pomstu synů Izraele nad Midiánci.‘ … Vytáhli tedy do boje proti Midiánu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi, a pobili je do posledního muže. Zabili také midiánské krále: Eviho, Rekema, Cura, Chura a Rebu – pět midiánských králů. Také Balaáma, syna Beorova, zabili mečem. Midiánské ženy i jejich děti ale Izraelci zajali. Ukořistili také všechen jejich dobytek, stáda a veškeré bohatství.“

[Numeri 31, 1-18]

Nechat ženy a děti naživu – to nebylo moudré rozhodnutí. S tím Mojžíš, Boží chráněnec, nemohl souhlasit:

„Mojžíš se však na velitele vojska, na vůdce tisíců a stovek, kteří se vraceli z válečného tažení, rozhněval: ‚Vy jste nechali všechny ty ženy naživu? Vždyť právě ony na Balaámovu radu svedly syny Izraele od Hospodina k Peorovi. Kvůli tomu přišla na Hospodinovu obec ta rána! Pobijte tedy všechny chlapce. Pobijte i každou ženu, která už spala s mužem. Všechny dívky, které ještě nepoznaly muže, si nechte živé.‘“

Velké sociální cítění Ježíše je patrné z jeho výroku:

„Říkám vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.‘“

[Lukáš, 19, 26]

Sám Ježíš věděl, jak zacházet se svými nepřáteli:

„A ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.“

[Lukáš, 19, 27]

Lásku k bližním se snažil Ježíš vštípit i svým učedníkům:

„Přichází-li kdo ke mně, a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i svůj život, nemůže být mým učedníkem.“

[Lukáš, 14, 26]

Bůh je milosrdný. Proto se slitoval a potrestal Davida za to, že zorganizoval sčítání obyvatel, jen mírně:

„Gád přišel k Davidovi a oznámil mu: ‚Má na tebe dolehnout sedm let hladu v tvé zemi? Nebo chceš tři měsíce utíkat před svými protivníky, kteří tě budou pronásledovat? Anebo má řádit ve tvé zemi po tři dny mor? Nuže tedy rozvaž, co mám vyřídit tomu, který mě poslal.‘

David Gádovi odvětil: ‚Je mi velmi úzko. Nechť tedy prosím padneme do rukou Hospodinu, neboť jeho slitování je nesmírné, jen ať nepadnu do rukou lidských.‘

Hospodin tedy dopustil na Izraele mor od toho jitra až do určeného času. I pomřelo z lidu od Danu až k Beer-šebě sedmdesát tisíc mužů.“

[2. Samuelova, 24, 13-15]

Na dnes moderní rovnost pohlaví má Bůh jasný názor:

„Toužím tedy, aby se muži na každém místě stále modlili a pozvedali věrně oddané ruce, bez zloby a debat. Podobně toužím, aby se ženy zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí, ne módním splétáním vlasů a zlatem nebo perlami nebo velmi drahým oděním, ale tak, jak přísluší ženám, které vyznávají, že hluboce ctí Boha, totiž dobrými skutky. Ať se žena učí mlčky, v plné poddanosti. Nedovoluji ženě, aby vyučovala ani aby uplatňovala autoritu nad mužem, ale aby mlčela.“

[1. Timoteovi 2, 8-12]

Nicméně Bible není jen o vraždění. Dostalo se i na erotiku:

„Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech.“

[Píseň 2, 3]

„Můj milý prostrčil otvorem ruku a celé mé nitro ze zachvělo před ním.“

[Píseň 5, 4]

„…a vášnivě se oddávala svým záletníkům, jejichž úd je jako úd oslů a jejich výron jako výron hřebců. Tak ses ohlížela po mrzkosti svého mládí, kdy v Egyptě ohmatávali bradavky tvých mladých ňader.“

[Ezechiel 23, 20-21]

Nakonec je vhodné poznamenat, že celá Bible je Slovem Božím. V této souvislosti nelze nepřipomenout:

„Hospodinův Zákon je dokonalý, život do duše navrací. Hospodinova svědectví jsou věrná, i prosté činí moudrými.
Hospodinova pravidla jsou poctivá, srdce naplňují radostí. Hospodinovo přikázání je ryzí, oči člověku rozzáří.“

[Žalm 19, 8-9]