Není snad období v roce, které bych měl méně rád, než jsou Velikonoce. No jen si to představte: Už od rána mě budí hloučky puberťáků, kteří si myslí, že za odříkanou básničku budou všichni odměněni alkoholem. A když vstanu, tak tradice vyžadují, abych šel navštívit sousedky, které se již nemůžou dočkat, že na nich vykonám násilí, které mi je bytostně cizí.

Jednou jsem dokonce slyšel:

„No konečně jsi tady. Těšíme se na tebe celý den. Zatím chodily jen samé děti a od nich to přes zadek vůbec nebolí. Tak konečně někdo, kdo přitvrdí.“

Co to má být? To jsme jako v nějakém sado-maso světě? Ale kdo chce kam… když jim to udělá radost, tak své přesvědčení pacifisty dám na chvíli stranou.

A aby toho nebylo málo, tak jsem nakonec obdarován alkoholem. Já, abstinent.