Thajsko – 10. den

Půlka pobytu v Thajsku za mnou. Dopoledne balení a check-out z hotelu, v poledne odvoz minivanem do přístavu a plavba jachtou do ostrov Ko Phi Phi. To je v Thajsku sympatické - cokoliv se rozhodnete podniknout, tak vás vyzvednou před hotelem. Večer oslava dne svatého Patrika v místních klubech.

Ostrov Ko Phi Phi je nádherný i lidé jsou tu ještě milejší a usměvavější než jinde. Akorát dnes už je to zase jedno velké turistické centrum. Z toho místní obyvatelé nemůžou mít moc radost. Před takovými 10 lety tu mohl být ještě ráj.

Všude je tu plno koťat. Asi nějaká móda.

Vybrali jsme levnější hotel - třílůžkový pokoj s klimatizací za 2.000 BHT (1.320 Kč) na den. Konečně žijeme skoro jako opravdoví Thajci - na toaletě není vůbec papír - jen hadice a za oknem nám teče kanalizační stoka.


přečíst více

Thajsko – 9. den

Potápění je ta nejlepší věc, kterou jsem tu zatím zažil. Naprosto úžasný zážitek. Ze začátku trochu náročné, ale když se člověk do toho dostane, tak je to prostě paráda. Zvláště když má sympatickou a pořád usměvavou instruktorku, která právě ten den slaví 31. narozeniny.

Hned na první ponor jsme šli do 10 metrů. Šlo to jako po másle. Člověku ani nepřijde, že je tak hluboko, když pravidelně vyrovnává tlak v dutinách.

Během druhého ponoru jsem se naučil regulovat stoupání a klesání pomocí plic a třetí ponor byl už jenom o tom, si to pořádně užít. Jediný orgán, který trochu protestoval, byl žaludek. Na vlastní oči se mi poštěstilo vidět murénu.

Zítra je přesun lodí na ostrov Ko Phi Phi [ko π π], kde budeme dvě noci.


přečíst více

Thajsko – 8. den

Dnes byl zase den odpočinku - koupání v moři, úprava fotek. Na zítřek jsme si koupili celodenní potápění v moři. Tak se těším. Odjezd je ale v 7:20 od hotelu. Sedm dvacet!!!


přečíst více

Thajsko – 7. den

Thajsko je země, kde neexistují žádná pravidla. Nikde a v ničem. Existují určité společenské normy, ale to je spíše jistá forma doporučení než něco závazného. Nejvíce fascinující jsou asi silniční pravidla. Existuje jediné (doporučené) pravidlo - jezdí se vlevo. Semafory téměř neexistují. Co se týče přednosti na křižovatce, tak přednost má ten, kdo vjede do křižovatky první. Pokud vjedou do křižovatky dvě vozidla zároveň, tak přednost má to, které jako první zatroubí. Pokud i obě vozidla troubí zároveň, tak přednost má to těžší. Na motorce se jezdí v 80 % případů bez helmy a v průměru ve dvou lidech. Děti sedí na motorce vzadu, na skútru stojí před řidičem. Dětské helmy neexistují.

Další věcí, která mě tu fascinuje, je venkovní vedení kabeláže. Desítky až stovky kabelů natažených nad každou ulicí, někdy i s cívkou rezervního kabelu. Pokud projdete pod stojanem s vysokým napětím, slyšíte nad sebou zlověstné jiskření. Jak s tímhle systémem dokážou Thajci opravovat přetržený kabel, netuším.

Dnes jsme podnikli celodenní výlet lodí na 4 okolní ostrovy včetně ostrovů Jamese Bonda. Ty ostrovy se tak nejmenují, pouze místní je tak přejmenovali poté, co se zde natáčela bondovka Muž se zlatou zbraní. Na dvou ostrovech nás vzali na kajacích do jeskyní ve skalách, na jednom ostrově jsme mohli krmit banány divoké opice. Při odjezdu začal jeden z průvodců pískat na píšťalku a kolem lodi se slétlo hejno orlů.


přečíst více

Thajsko – 6. den

„Halóóó masáááž? Masáž bum-bum?“

„Taxi! Taxi!“

„Tak-tuk!“

„I love you!“

To jsou nejčastější věty, která na vás budou pokřikovat v Patongu. Vůbec celé tohle město je jeden velký bordel v obou významech toho slova. Tady si ani nemůžete půjčit motorku bez toho, aniž by vám obsluha nenabízela k motorce i „masáž bum-bum“.

Dnešek je věnován odpočinku, úpravě fotek a aktualizaci blogu. Večer opět procházka ve městě. Na večeři jsme šli do restaurace se Švédským stolem, kde za 180 BHT (120 Kč) kromě hesla Sněz co můžeš, razili i heslo Sněz, co si dokážeš uvařit. Všechny suroviny totiž nabízeli v syrovém stavu a bylo na každém, aby si je upravil na kotlíku umístěném na jídelním stole. A aby se člověk neztrapnil, tak samozřejmě musel vše nabírat hůlkami. Takže jsem se moc nenajedl. Ostatní spolucestovatelé si nacpali své žaludky až k prasknutí, ale moc dlouho jídlo ve svém trávicím traktu neudrželi.


přečíst více