Ruské řinčení zbraněmi ve stínu průjezdu amerického konvoje

V těchto dnech se přes naše území vrací do svých kasáren asi stovka amerických obrněných vozů. Naše média - v čele s Českou televizí - udělala z této vcelku běžné události pomalu událost století. To vyprovokovalo nejrůznější komentáře typu, že se jedná o militarizaci, demonstraci síly, zastrašování Ruska apod. Pojďme tedy srovnat tuto „demonstraci síly“ ze strany USA s kroky Ruska z poslední doby.

Pomiňme skutečnost, že stahování vojáků do kasáren lze jen těžko označit za militarizaci nebo demonstraci síly. Američané nás požádali o průjezd, naše vláda s tím souhlasila a Američané se zavázali nám uhradit veškeré náklady spojené s průjezdem. Na věci nic nemění ani skutečnost, že místo po železnici, se Američané rozhodli přesunout po silnici, aby se mohli přivítat s našimi občany. Velitel konvoje se nechal slyšet, že je pro něj velkou poctou, že se může setkat s místními lidmi.

Tedy Američané se stahují do svých kasáren. A co mezitím dělá Rusko?

  1. Rusko nedodržuje smlouvu a o raketách středního a kratšího doletu podepsanou ještě za Gorbačova a vyvíjí nové prostředky středního doletu:
    USA: Rusko porušuje klíčovou dohodu o strategických jaderných zbraních
  2. Rusko udržuje v Evropě v taktických jaderných zbraních nad NATO převahu nejméně 10:1:
    Trapped: NATO, Russia, and the Problem of Tactical Nuclear Weapons
  3. Rusko v rámci manévrů vyhlášených tento týden přesunulo do Kaliningradské oblasti střely Iskander schopné odsud jadernou hlavicí zasáhnout Varšavu, Berlín nebo Stockholm:
    Russian Iskander Missiles to Be Deployed to Kaliningrad for Snap Drills
  4. Ruská vojenská doktrína před několika lety zrušila zásadu nepoužít jaderné zbraně jako první:
    Welcome to Cold War 2.0: Russia’s New and Improved Military Doctrine
  5. Ruský velvyslanec v Dánsku varoval, že dánské lodě se stanou ruským terčem, pokud se země zapojí do systému protiraketové obrany NATO:
    Stane-li se Dánsko součástí protiraketové obrany, vystaví se potenciálnímu útoku ruských jaderných zbraní

Dánské vztahy s Ruskem jsou napjaté kvůli ruské letecké aktivitě poblíž nebo v dánském vzdušném prostoru. V prosinci se ruské letadlo málem srazilo s dopravním strojem SAS nedaleko Kodaně. Říjnová zpráva kontrarozvědky Forsvarets Efterretningstjeneste odhalila, že Rusko v létě provedlo simulovaný útok na ostrov Bornholm a v březnu loňského roku prohlásil švédský pilot, že jeho letoun dělily „pouhé sekundy“ od srážky s ruským vojenským strojem

Výsledkem „dění na zemi“, ne nějakých informačních operací Moskvy, je specifická jaderná hrozba vůči evropským zemím, která se netýká USA - a tato hrozba bude s nově vyvíjenými ruskými jadernými nosiči jedině eskalovat. Výhrůžka Dánsku je tak pouze malou součástí širšího úsilí téhož charakteru. Vladimir Putin proměnil Ruskou federaci v Severní Koreu na steroidech.

Hrozba je reálná a je pokračováním ostentativního nacvičování jaderných útoků proti Polsku a dalším evropským zemím při ruských manévrech:

Čeho může Rusko zastrašováním evropských zemí dosáhnout? Protože jsou až na dvě výjimky bezjaderné a tedy v dané kategorii bezbranné, jsou také vydíratelné, protože v danou chvíli nedokáží ruským hrozbám čelit. Stávající americké námořní systémy protiraketové obrany, na nichž se Dánsko podílí, přitom nemohou zasáhnout ruské mezikontinentální balistické rakety, a proto jsou výhrady vůči nim licoměrným výmyslem. Současně však jsou tyto systémy neúčinné i vůči semibalistickým střelám Iskander a nově vyvíjeným ruským prostředkům středního doletu. Fungovaly by proti klasickým balistickým raketám středního a do jisté míry i kratšího doletu. Takové rakety ale Rusko nemá a neprovozuje.

Hlavní zpráva plynoucí z ruských hrozeb zní následovně: „Evropané, Američané vaši bezpečnost nezajistí, neochrání vás před ruskou hrozbou. Buďte tedy poslušní. Když budete poslušní a připojíte se k nám, domluvíme se.“ Někteří již poslušní jsou. Například Norsko pronajalo Rusku strategicky důležitou ponorkovou základnu ZDE, čímž jistě potěšilo švédské sousedy. Hrozby jsou v tuto chvíli primárně zahroceny vůči Pobaltí, Polsku, Švédsku a Dánsku. Je to logické, protože v oblasti Baltu má Rusko nad NATO výraznou lokální převahu a využívá ji mj. k tomu, co vnímá jako zajištění exportu ropy z petrohradského přístavu úžinami kontrolovanými Švédskem a Dánskem. Pokud by se Švédsko s Dánskem chovaly vůči Rusku nepřátelsky - což naprosto nemají v úmyslu, ale vysvětlujte to paranoidnímu Kremlu - mohly by velmi rychle námořní přepravu ropy z Petrohradu jednoduše zastavit.

Širšími Putinovými cíli zůstávají i nadále:

  1. Znevěrohodnit NATO a EU;
  2. Oddělit Evropu od Spojených států;
  3. Vyhodit Američany z Evropy a zařídit si na tom, co se z Moskvy jeví jako Evropský poloostrov, „finlandizovaný“ zadní dvorek. Takřka bankrotující ropná ekonomika samozřejmě nemůže normálně aspirovat na šíření svého vlivu ekonomickými prostředky. Politika velkého klacku je však v optice Moskvy vhodnou náhradou za pozitivní pobídky.

Co mohou evropské země tváří v tvář ruským hrozbám technicky vzato dělat? Možnosti jsou celkem vzato tři: Buď rozvinout jaderný odstrašující potenciál Francie a Británie způsobem, který zajistí přesvědčivou ochranu i nejaderných evropských států; nebo více států v Evropě vyrobí vlastní jaderné zbraně a nosiče a namíří je na Rusko; nebo Evropa ať už s americkou pomocí či bez ní začne budovat systém protiraketové obrany čelící specificky ruské hrozbě (takový systém aktuálně neexistuje.)

Pokud se Evropa nehodlá pod ruským nátlakem „finlandizovat“, patrně je nejpravděpodobnější, že více zemí nakonec zruší nejaderný status. Britské a tím spíše francouzské závazky vůči Evropě nejsou natolik přesvědčivé, aby se dalších 26 států na ně mohlo spolehnout. A systém protiraketové obrany konstruovaný proti ruské hrozbě nemusí být ani dostatečně účinný, ani finančně dostupný, ani k dispozici v rozumném čase.

V ruské koncepci hybridní války neexistuje nic takového jako „čistě propagandistická operace“. Každá propaganda je provázána s širšími politickými a vojenskými cíli a je jim podřízena. Vnímat ruské výhrůžky jako „pouhou propagandu“ by se velmi nemuselo vyplatit. Jsou reálně podloženy, jak politickými záměry hostilními vůči Evropě, tak velkým jaderným klackem, proti němuž Evropě politické deklarace nepomohou - a jestliže nechce nebo nedokáže čelit síle stejně velkou silou, stane se nakonec s jistým váháním a mlžením přes veškerý ekonomický náskok poslušnou součástí ruského zadního dvorku.

Ve stínu těchto událostí se mi nezdá, že by stahování amerických vojáků do kasáren po našich silnicích bylo možno označit za zastrašování Ruska.

Zdroje:


Chcete mi něco říct? Tak mi to řekněte.