„Potrat“. Ekonom Zelený hodnotí krok národní banky

V ČR je vždy snadnější uvěřit lži než pravdě. Toho se obává profesor ekonomiky Milan Zelený.

Money

Asi Vám neunikly intervence ČNB, které vedly k oslabení české koruny. Jak na tento krok nahlížíte Vy osobně?

Nepochopitelný krok, sledující nepochopitelné „inflační cíle“ určené v předkrizových dobách a nevhodné pro neautonomní, odvozené ekonomiky. Připomíná to hlouposti Fedu, kde si určili cíl 6% míry nezaměstnanosti, nemohou jej dosáhnout, a tak ničí ekonomiku dál svým tiskem peněz (jako ČNB) a tlakem na negativní úrokové míry, které neumí zastavit. Není divu, že paní Yellen je z toho všeho jelen; nezbývá jí než vytrvale pokračovat v tom, co nefunguje. Řízení ekonomiky podle předem určených, umělých cílů je „mimo mísu“ v době „sekulární stagnace“ (viz Summers a Krugman). Bankéři nemohou a nesmějí řídit ekonomiku umělými intervencemi a deformacemi tržních signálů.

Domníváte se, že existuje vůbec cesta, jak donutit občany utrácet? A má vůbec někdo právo je k tomu nutit?

Jak můžete ve svobodné tržní ekonomice nutit kohokoliv k čemukoliv? Obzvláště k utrácení peněz, které nemají? Je to pak donucování k zadlužování, které ti nešťastníci nemohou splácet. Navíc, uměle vyvolané utrácení není přirozená poptávka, ale ekonomický potrat. V některých zemích, kde lež, manipulace a podvod jsou legální, na to státní orgány jistě „právo“ mají; právo silnějšího. Odráží to myšlení ekonomů jako Krugman, který prohlašuje o státním plýtvání: „Utrácení je dobré, produktivní utrácení je jistě nejlepší, ale neproduktivní utrácení je stále lepší než utrácení žádné.“ K tomu jistě není zapotřebí komentářů. Jistěže nelze spořit, když jsou úrokové míry nulové nebo negativní. Zbývají jen burzovní spekulace, kasino nebo „mašle“…

Hovoří se stále o tom, že je třeba rozproudit ekonomiku - jak vnímáte nejbližší budoucnost Vy ze svého pohledu? Je naděje na to, že už se tak začne dít nebo bude náš stát, Evropa a svět stagnovat či dokonce ztrácet?

Rozproudit? Nevím, kde se o tom stále hovoří, a také nevím, co „rozproudit“ znamená. Je to něco jako „nakopnout“ nebo „nahodit“? To komunisté stále chtěli něco „rozproudit“ a měli na to právo, protože ekonomiku řídili direktivou, příkazem a donucením, jako svoji velkou monopolní firmu. Poroučet chtěli i větru a dešti. Ekonomice svobodného trhu se nedá poroučet; jen ji deformovat, degradovat a degenerovat státními intervencemi politiků. Je přece zásadní rozdíl mezi ochrannou tržní regulací a rozjívenou státní intervencí. Takovou nejbližší budoucnost tedy vnímám velmi negativně: Nebude se dít nic, kromě dlouhodobé stagnace, negativních úrokových měr, tisku nových peněz, zadlužování a řízení státu jako soukromého podniku čerstvě zvolených elit.

Jaké kroky myslíte, že by byly řešením k tomu, aby svět vyšel z ekonomické krize co nejrychleji, nejspolehlivěji a také třeba nejméně bolestivě?

Má doporučení jsou již 10 let stále stejná: Nejsme v krizi, ale v dlouhodobé ekonomické transformaci. Ta je sama o sobě velmi povzbudivá, ale vyžaduje 3P: Je třeba ji Pochopit, Přizpůsobit se jí a využít nabízených Příležitostí. Je třeba rozvíjet autonomní místní a regionální ekonomiky (od globalizace k relokalizací) a využít nových technologií a znalostí k nezávislosti a soběstačnosti, po vzoru Baťovy koncepce „Průmyslového města“. Je třeba zachránit naše vzdělávání, učit se podnikat a založit podnikatelské univerzity (také baťovský koncept). Není to ani nejrychlejší, ani nejspolehlivější, natož nejméně bolestivé - když jsme ještě ani nepřistoupili k prvnímu kroku: Pochopit. K tomu může třeba pomoci Wikipedia: http://en.wikipedia.org/wiki/Transformation_in_Economics, pro ty, kteří umí anglicky. (Světové ekonomické fórum ale právě uvedlo, že jsme ve znalosti angličtiny v Evropě poslední, pozn. prof. Zeleného.)

Ke každé léčbě je třeba diagnózy; když antibiotika nefungují, je třeba ihned přestat, ne zvyšovat dávky; vytrvalé opakování stejných kroků v marnivé naději, že povedou k rozdílným výsledkům je, dle Einsteina, nepochybným znakem šílenství.

Zdroj:

ParlamentniListy.cz


Chcete mi něco říct? Tak mi to řekněte.