Nedotknutelnost svobody slova

Svoboda slova je jedním ze základů naší civilizace. Právo na svobodu projevu je nezpochybnitelné. Každý člověk má právo karikovat, koho chce. To jsou slova, která dnes slyšíme ze všech stran. Není divu, vzhledem k událostem posledních dní. Ale opravdu měříme všem stejným metrem?

Maurice Sinet

„Nejsem Charlie, ... jsem Sine. Pracoval jsem pro časopis Charlie jako karikaturista. V roce 2009 jsem vytvořil karikaturu zobrazující Sarkozyho syna konvertujícího k Judaismu z finančních důvodů. Časopis Charlie mě požádal, abych se omluvil, což jsem odmítl. Z časopidu Charlie mě vyhodili, protože jsem si dělal legraci z Judaismu!

Maurice Sinet

Něsledně Sinet oznámil, že dostal výhružky smrtí z Židovské obranné ligy. Text zněl: 20 cm z nerezové oceli ve střevě by mělo naučit parchanta zastavit se a přemýšlet“.

Další příklady z Francie:

Rok 2005: Francouzský soud zakázal reklamu parodující Krista

Pařížský soud zakázal reklamní kampaň módního domu Marithe Francois Girbaud, který ke své propagaci využil parodii na obraz Leonarda Da Vinciho Poslední večeře. Na reklamu si stěžovala katolická církev. Podle soudu neodůvodněná urážka katolíků převážila nad komerčním účelem reklamy. Právní zástupce církve u soudu řekl, že znevažování prvotních náboženských činů je nepřípustným porušením morálky. Módní dům dostal tři dny na to, aby plakáty a billboardy odstranil.

Billboard Marithe Francois Girbaud

Rok 2012: Francie zakázala Toyotě reklamy na terénní vozy – prý poškozují přírodu

Soudní zákaz se vztahuje na reklamu v TV a tištěných médiích, na billboardech i na francouzských stránkách výrobce. Prý propagují „environmentálně nezodpovědné chování“. Již v prosinci 2011 byly označeny reklamy pěti automobilek znázorňující právě schopnost jízdy v terénu jako „v rozporu s etikou francouzské reklamy“.

Billboard Toyta

Jak je to v Česku?

U nás moc karikaturistů nemáme. Přesto se jich pár najde. Jedním z nich je Štěpán Mareš. I on však již prohrál spor s Karlem Březinou, který jej žaloval za karikaturu, jež ho zobrazovala jako náruživého milovníka. Pár dní před tím se nicméně sám Březina veřejně chlubil počtem svých milenek.

Dokonce i Ústavní soud dal v tomto případě Březinovi za pravdu: Březina porazil Zeleného Raoula. Na omluvu za komiksový sex měl nárok

Reakci Reflexu, ve kterém byla karikatura otištěna, najdete zde.

Nejsou to ale jen soudy, kdo chce rozhodovat o tom, která satira je již nepřípustná. Štěpán Mareš musel například změnit svou podobu pozvánky na vlastní výstavu, protože na ni zobrazil karikaturu Jiřího Paroubka. Pořádající městské kulturní středisko původní pozvánku na vernisáž stoplo s tím, že je politicky nekorektní. Mareš na ni nakonec nakreslil neutrálního psa v klobouku:

V roce 2004 nechal Mareš vylepit v Třebíči billboard s fotkou Usámy bin Ládina a textem „I já to myslím upřímně“. Tím narážel na billboard Stanislava Grosse s nic neříkajícím heslem „Myslím to upřímně“. Billboard pobouřil tamního sociálnědemokratického starostu Miloše Maška. Ten neváhal a vyburcoval dokonce i policii. Policie satirický billboard násilím odstranila a jeho vyvěšení na veřejnosti vyšetřovala jako trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, za což hrozilo Marešovi vězení v délce 3 až 8 let.

Více zde:

Billboard Usáma bin Ládin

Další příklady


Chcete mi něco říct? Tak mi to řekněte.