Bali - 9. den

Potápěč, který se s námi včera potápěl a jež se vynořil z větší hloubky příliš rychle, čímž si přivodil Kesonovu nemoc, dnes zemřel. Jako příčinu úmrtí bych viděl trestuhodnou nezodpovědnost jeho a jeho kolegyně, která se potápěla s ním.

Čím jsem tu déle, tím začínám lépe vidět rozdíly mezi Thajskem a Bali. V Thajsku je tak nějak všechno intenzivnější. Chrámy jsou majestátnější, potápění barevnější, prostitutky dotěrnější, doprava zábavnější, lidé ochotnější a pokoje v hotelích jsou čistší.

Na Balijcích se mi hrozně líbí dvě věci. Pokud potkáte na ulici jakéhokoliv člověka a usmějete se na něj, tak se na vás vždy také usměje a pozdraví vás, jako by vaše setkání byla ta nejšťastnější událost, která Balijce toho dne potkala. Široký úsměv je vůbec ideální obrana, která vás zachrání v každé situaci (až na držení drog). Tou druhou věcí je, že Balijci se velmi rádi fotí. Zjistil jsem, že je pro ně pocta, když si je vyberete pro svou fotku. Proto není výjimkou, že když jdete po ulici s foťákem, tak na vás mávají Balijci, abyste si je vyfotili.

Chaos. Tímto jedním slovem lze vyjádřit místní dopravu. Přednosti zde neexistují. Zákazy (např. alkohol) se ignorují. Na červenou se jezdí ještě asi 10 sekund poté, co se rozsvítí. A při odbočování doleva se červená ignoruje zcela. Nikomu nekřížíte cestu a v podstatě se jen zařazujete do jedoucí kolony, podobně jako na dálnici. Předjíždí se tu zleva (po krajnici) i zprava přes dvojitou čáru. Při předjíždění stačí zatroubit (v noci probliknout dálkovými světly), aby ten před vámi věděl, že ho předjíždíte. Každým rokem zemře v Indonésii na silnicích 250 lidí.

Chaos ale panuje i v přepravě turistů. Náš třídenní výlet se kvůli událostem posledních dní rozložil na 4 dny. Člověk by čekal, že každý den se podniknou výlety za zajímavými místy do okolí a na večer po setmění se přesuneme do dalšího ubytování. Na Bali to ale funguje jinak. Každý den procestujeme celé Bali křížem krážem. Dnes jsme začínali na jihu v Denpasaru, odkud jsme se přesunuli do středu Bali do Tegallalangu na rýžové terasy. Jedná se o úchvatné údolí s rýžovými poli na strmém svahu. Protože se rýže sází do vody, musejí farmáři na svazích upravovat políčka do schodovitých útvarů. Voda se přivádí do nejvyššího políčka, odkud stéká postupně do ostatních níže položených políček. Zde jsme našli restauraci, kde jsem si poprvé za dobu svého pobytu na Bali pochutnal na jídle.

Po rýžových terasách se jelo na východ Bali, k jezeru Danau Batur, které leží v kráteru vyhaslé sopky. Zde jsou lázně s bazénky, kde je voda z horkých pramenů. Jde o velmi příjemnou záležitost.

Nakonec jsme se přesunuli na severozápad Bali do Lovina Beach v regentství Buleleng. Půl dne tak člověk stráví v autě. Měl jsem dát na kolegu Davida, který mi radil, abych si všechno zařizoval sám a podle svého.

Zítra je v plánu velký program - plavání s delfíny, návštěva pláže, vodopádů, chrámu s botanickou zahradou a chrámu na jezeře. Jsem zvědavý, kolik toho stihneme.


Chcete mi něco říct? Tak mi to řekněte.