Bali - 5. den

Všichni Balijci věří v karmu. Jezdíš jako blázen? Pak se nejspíš vybouráš. To je karma. Moc piješ? Pak budeš mít ráno kocovinu. Taky karma. Chováš se k lidem mile? Pak se budou chovat mile oni k tobě. I to je karma v podání místních lidí.

Náš průvodce Kris má přítelkyni, se kterou chodí už 5 let. Ale to slovo „chodí“ tu znamená něco jiného než u nás. Sex je tu přípustný až po svatbě. A Kris to prý dodržuje. Nevěra je v manželství nemyslitelná.

Když jsme se ptali, jestli jsou nějaké národy, které mají Balijci raději, nebo naopak neradi, tak jsme se dozvěděli, že většina Balijců nemá ráda obyvatele Jávy. A to proto, že stáli za bombovými útoky z roku 2002. Ale také proto, že to jsou většinou muslimové, kteří prodávají na Bali drogy, kritizují Balijce za jejich víru a vyhazují jim do vzduchu jejich chrámy.

Pátý den mého dobrodružství je u konce. Zatím jsem si vystačil s těmito frázemi:

  • Suksuma - děkuji,
  • Bagus - dobrý, OK, v pořádku - univerzální odpověď Balijců na každou otázku,
  • Mahal - moc drahé. Velmi se hodí při vyjednávání, kdy dáte najevo, že jste už skoro místní a nemíníte se nechat oškubat.

Přízvuk je vždy na poslední slabice.

Dnes jsem absolvoval celodenní výlet po místních plážích zakončený západem slunce z jednoho chrámu s opicemi. Kvůli odlivu byla hladina moře tak nízká, že plavat nešlo. A protože byly mraky, tak ani ze západu slunce nic nebylo. Ale jinak bezva výlet.

V chrámu s opicemi jsme narazili na jednoho staršího sympatického mnicha. Dali jsme se s ním do řeči a jen tak mimoděk jsme použili frázi „Bali - no stress“, kterou tu slýchám tak často, že na ni začínám být už pomalu alergický. Na to ale mnich vyskočil a povídá - jak to jako myslíte, že na Bali není žádný stres?! Všichni Balijci žijí neustále pod hrozným stresem. Dokonce i ty opice tady kolem žijí pořád v neustálém stresu! Nakonec ale situaci zachránil a vysvětlil nám, že to není ten evropský stres, co známe, ale spíš starost o blízké.


Chcete mi něco říct? Tak mi to řekněte.