Bali - 13. den

Dnes mi připravil můj průvodce Kris program na míru a díky němu jsem zažil naprosto fantastický den.

Ráno jsme jeli na prohlídku místní vesnice. Takový ten vesnický duch je tu stejný jako u nás na venkově. Přesto je zde spousta rozdílů. Snad každý tu provozuje u vchodu malý obchůdek s pitím, jídlem a různými drobnými předměty. Pokud jdete po ulici a navážete s někým místním oční kontakt, tak vás pozdraví a hned vás pozve na návštěvu k němu domů. Každá rodina má ve svém domě menší kamennou svatyni, ve které se členové rodiny modlí za zesnulé. Potkal jsem tu i jeden mladý pár ze severu Bali, který se přišel stejně jako já podívat na život na místní vesnici.

Druhou zastávkou byl mateřský chrám Pura Besakih, což vlastně není chrám, ale celý chrámový komplex - největší na Bali. Celé místo na vás dýchne svou posvátností a pobožností. Přesto byla pro mě návštěva tohoto chrámu velkým zklamáním. Před vstupem do chrámu si musíte zapůjčit nebo koupit tradiční oděv (sarung), což je látka uvázaná kolem pasu. Rozhodl jsem se pro koupi, což se nakonec ukázalo jako nejmoudřejší rozhodnutí, které jsem tu učinil.

Už při příjezdu si musíte na malé mapce vybrat, jaké části chrámu chcete navštívit, protože od toho se odvíjí cena vstupného. Jak mám ale vědět, na co se chci podívat, když jsem tu nikdy nebyl? Tak jsem řekl, že chci asi hodinovou prohlídku, a oni na to, že to je za 300.000 Rp (520 Kč). Jinde je přitom vstup zhruba za desetinu této částky. Dobrá, zaplatil jsem a dostal jsem průvodce, který mě odvezl na skútru 200 m od parkoviště k chrámu. Výklad byl velmi strohý - tento chrám je zasvěcen tomuto bohovi a tento zase jinému. Člověku neznalému hinduismu však připadají všechny chrámy stejně. Mezi turisty pobíhají malé holčičky, které se z vás snaží dostat, odkud jste. Když jim řeknete, že z Česka, tak spustí naučené polo-české, polo-ruské věty o tom, že si máte od nich koupit pohledy, a nedají vám pokoj, dokud jim alespoň nedáte pár drobných. Téměř celou prohlídku jdete do schodů nebo ze schodů. Nakonec mě odvezl průvodce zpět a vyrazil mi dech tím, že chce 100.000 Rp (175 Kč) za půjčení skútru. Protestoval jsem, protože mám u hotelu půjčený svůj skútr za 40.000 Rp (70 Kč) na celý den, ale byl neoblomný. Nakonec měl tu drzost, že si řekl o dýžko. Nabídl jsem mu ze slušnosti 20.000 Rp (35 Kč), což odmítl s tím, že chce 10 USD. Dal jsem mu tedy 50.000 Rp (87 Kč), proklel jsem ho a jel pryč. Návštěvu tohoto chrámu tedy silně nedoporučuji.

Po chrámu mě vzal Kris na návštěvu místní cibetkové farmy. Šlo o rodinný podnik, který po mnoho generací produkuje nejdražší kávu na světě - cibetkovou. 100 gramů této kávy zde přijde na 300.000 Rp (520 Kč). Cibetky jsou od května do června vypuštěné v rezervaci, kde se krmí těmi nejkvalitnějšími kávovými zrny, které natráví ve svém žaludku a vyloučí. Zaměstnanci rodinného podniku pak pobíhají celý den po rezervaci a sbírají výkaly cibetek, ze kterých nakonec připraví finální produkt. V červenci se cibetky pochytají a zavřou do klecí, kde pouze jedí a spí.

Jako poslední zastávku dnešního dne vybral Kris návštěvu místní velkolepé slavnosti, která se koná jednou za půl roku, což bylo právě dnes. Po našem příjezdu začala ceremonie během 5 minut, jako by se začátkem čekali právě na nás. Průvod můžu a žen oblečených do tradičních krojů nás za doprovodu hudby zavedl k místnímu chrámu Pura Tirta Sudamala, ve kterém se konal očistný rituál - koupání v posvátné řece, při kterém člověk očistí své tělo i mysl. Dovnitř pouští turisty jen výjimečně. Ani mého místního průvodce dovnitř nepustili, protože neměl s sebou svůj sarung. Já jsem však svůj měl a Kris se ze mě u vstupní brány chrámu přimluvil, a proto mě dovnitř pustili. Prý jsem jeden z prvních turistů, kterému dovolili vejít dovnitř. Minimálně dnes jsem tu byl jediný. Využil jsem příležitosti a udělal spoustu fotek. A neodolal jsem a také jsem provedl očistnou koupel spolu s ostatními. Díky mému sarungu mě Balijci přijali za svého. Prý je to pro ně pocta, pokud se turista obleče do jejich slavnostního obleku. Dokonce si mě i několik místních vyfotilo.


Chcete mi něco říct? Tak mi to řekněte.