Bali - 1. den

Začíná to skvěle. V noci mi dělal společnost otravný komár, šváb, a jeden kříženec kobylky a škvora. V půl páté ráno se předháněli muslimové a hinduisté, kdo mě více naštve svými tklivými, ale o to více hlasitými modlitbami. Ani nevím, kdo vyhrál... Každopádně by jim někdo měl říct, že žijí ve 21. století a své modlitby mohou poslouchat přes rádio, televizi nebo internet, a nerušit tak ateisty, kteří chtějí v půl páté ještě spát.

Následoval výběr hotovosti z bankomatu (6.000.000 rupií v bankovkách po 50.000 a 100.000 se mi nevešlo do peněženky), oběd v bistru a pak večer strávený s partou místních Čechů. Pár lidí začalo nad pečenou barakudou, která byla k večeři, vyprávět své životní příběhy, a to byly tak neuvěřitelné příběhy, že by to žádný scénárista nevymyslel.

„Bali - no stress“ je heslo, které tu slýchám od všech 10× denně a kterým se řídí na Bali úplně všichni. Ale zkuste být v klidu, když vám řekne člověk, kterého vidíte poprvé v životě, „vydrž kámo, dopiju tohle (páté) pivko a pak tě hodím na motorce domů.“ Helma? K čemu, tady policajti nejsou...

Zítra nás čeká celodenní trip s potápěním ve skafandru k vraku lodi z 2. světové války. Zbývají mi 4 hodiny spánku, ale obávám se, že muezzíni na to budou mít jiný názor...


Chcete mi něco říct? Tak mi to řekněte.